OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pozeral som. Keby to tak nahrali celé v ruštine a boli by tam také úžsné skvosty ako je trebárs skladba číslo päť z tohto albumu, tak je to návrat desaťročia. :)
Na FB mají i nějaká studiová videa, tož se těším! Creepy Tales se pamatuju i po jedenácti letech překvapivě svěže.
Neskutočne príjemná kapela. :)
Tu, teda pokiaľ som tomu dobre porozumel. :)
https://mechanicalpoet.bandcamp.com/
Á, už vidim, nové album, no super!
The Midnight Carol That an Imp Has Sought
Kdes našel?
No podľa všetkého fungujú nanovo.
škoda, že během té doby zanikli, ale cením si ozzyho vytrvalost, to dělá všechen ten puerh
Tak nakoniec mi sedia obe dosky v podstate rovnako dobre. Skvelé pripomenutie takto po rokoch. Sympatické nahrávky od fajnovej kapely.
Dá sa to, ale predošlý počin sa mi zdá lepší.
Woodland Parttlers se v mých očích (a uších) stalo díky své poetice, hravosti, humoru a originalitě nezapomenutelným uměleckým dílem.
Novinka mi přijde jednoduchá, ale příjemná. Jenže kdybych si nevyžral dávku zklamání z vývoje MP ještě před jejím vydáním a pokusil bych se přímo srovnávat (což podle mě vzhledem k okolnostem nejde), poslal bych Creepy Tales rovnou do "latexového inferna" (s nadsázkou řečeno).
A Lenin Samosvatovi dle mého nesahá po kotníky.
Mne sa naopak libi a je to mensia tuctovka nez novinka. :)
Hm, mě se zase tolik nelíbí, je to větší tuctovka než novinka.
Už sa dlho teším na nový počin z tvorivej dielne týchto ruských týpkov. Konečne som sa dočkal, teraz si ho už len zohnať. Btw, recenzia na predchádzajúci album - Woodland Prattlers mi na metalopolise chýbala asi najviac (a stále chýba), imho je to skutočne skvelý počin. Ich CD ma dokonale dostalo, a patrí mu čestné miesto na poličke ;) Inšpirujúci sa minulosťou prog rocku a metalu, ale pridávajúci nové a zaujímave prvky, ktoré dohromady vytvárajú originálne a prudko počúvateľné dielko.
Je to poslechovka podobně jako WOLVERINE... proč nebýt nadšený za dva týdny intenzivního zážitku? :o)
ach ta Marigoldovská nadšení z každého prdu, která vydrží přesně dva týdny:-)
ach ta darkmoorovská ale :o)
je to docela fajn, ale...
a co se "poetiky" týče, jako bych tam zaslechl ozvěny morbidity Tima Burtona :o)
Přijde mi to super. Velmi příjemné nehraní si na METAL VOLE.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek