Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Krucipusk jsem sledoval od začátků, ale teprve Druide a Ahoj stojí za to. Hlavně naživo jim to v poslední době hraje jaksviň.
jinak
ještě k Ahoj. Deska mě taky tolik nebrala, ale naživo to to fungovalo parádně.......
včera
jsem byl na koncertě v Šeříkovce v Plzni. Cd mám, je to parádní. Trošku přitvrdili. Deska je parádní. Jedu to celej den. Na koncertě pár písniček hráli a nemá to chybu. Mě se to líbí. Strejda je prostě dobrej..........
uz ses asi dival na www, skoda, ze nikde nejsou zadne ukazky. Snad to nebude podobny kabato-rock jako Ahoj, ale jak rikam jeste jsem to nejak vybruslil.
ani nevim že maj novou věc....jsem na tom tak nějak jako ty ale ahoj mě nevzala
Nevi nekdo jak vypada novinka ? Nepritvrdili zase ?
Ahoj si me svoji debilnosti nakonec ziskalo. Krucipusk jsem mel holt vzdycky rad.
Zbytečná deska o ničem...
to já
pořád jedu.....já mořkej pes, já mořkou pannu vez po zlatým dně ěě něééé, strejda je bůh, a to minimálně
zlaty fond :)
Dealer je pecka jak sviň. nanananana, na na nááááááá berte vode mě.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
Vložit diskusní příspěvek