OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
AFTER FOREVER - After Forever - zpět na článek
-
wonderful
10.1.2009 11:34:)
Mne sa tento album paci, je dynamicky a taktiez aj prva skladba Discord je v pohode taka Nightwish-ovska:) Som si nemyslela, ze After Forever bude mat niekedy dobry album. A nielen na MOR ale celkovo su nazivo skvely.
walram
19.7.2007 08:22Sakra! Já už jsem byl tak unaven, že jsem jejich gig už nestihl :((
Kostěj Nesmrtelný
18.7.2007 22:15Tak tak, na MoRu žhavej kandidát na nejlepší gig celýho festu.
Reňouš
16.7.2007 06:36Já jsem na nich byla na MOR a byli užasny, takze si co nejdriv od nich vsechno poscháním a poslechnu!!! :o))
finsternis
15.7.2007 22:56AF 2007
Kazdopadne, live vystupenie AF na MOR bolo fantasticke, syrove a zivelne (skoda absencie Sandersa, napriek tomu si Floor poradila aj s jeho pasazami, vid. "Follow in the Cry"). Posledne dva privlastky davam aj novemu albumu. Nemozem povedat, ze je fantasticke. Floor sa samozrejme od albumu k albumu zdokonaluje a predvadza vokalne eskapady. Musim priznat, ked som kupoval v roku 1998 album "Prison of Desire" vyrazil mi dych. Harmonicke melodie, atmosfera a celkove znenie starej skoly sympho dark gothic metalu ako vysite. Co sa tyka prerodu kapely k modernejsej forme nastalo zmenou struktury skladieb na jednoduchsiu, pri albume "Remagine", k zmene soundu prispel aj novy klavesak Joost od choralovo-symfonickeho vyznenia kapela prichadza k fuzii elektorniky-symfonie a naznaku industrialu.
Ano je to tak, starsich skalnych fans zrovna tieto zmany netesia, aj ked rad si popocuvam vsetky albumy, ocakaval som vyvoj v smere k albumu "Invisible Circles", kedy kapela ukazala, ze vyvoj sa moze uberat aj inym smerom, ako postupne zelekrizovavanie kapiel a konecne zapadnutie do identickych poli goth-pop-elekroniky. Snad to nebude v buducnosti pripad AF, z coho usudzujem aj syrovost a zrychlenie pri 2007, ktoremu vytykam iba hitovost, lahke orientovanie po 3-4 pocutiach a zaroven roztrietenost. Sound OK, az na tie potlacene bicie...aaaa ako velmi. Na "Remagine" boli krasne nazvucene. Celkovo treba pridat na rytmike, proste sa mi pacili tie typicke holandske orphanage-ovske komplikovane rytmy bass-kopak. To sa nam nejak vytratilo a stali sme sa hitovou kapelov, aj ked na druhej strane nie je im co vytykat, skladby Energize me, Equally Destructive, Envision su hitove a zaroven kvalitne. Uvidme, ako zvladnu boj s casom a to je ta najvacsia vyzva.
Inac je to kapela ktoru mam rad od ich zrodu...Petr
1.7.2007 11:48Doplnek
Co takhle jeste doplnit ze ve "Who I Am" s Floor peje DORO, hm?! :o)
Alesh
16.6.2007 09:33Skvělá deska...
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek