OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prijit tomu na kloub
No, tak, no tak, z tohoto pocinu jsem mel ze zacatku celkem smisene pocity, dokonce bych v tomto case souhlasil i s Liefem, ale, je tu to ale, byl jsem v nalade, ze to album u me dostalo dalsi a dalsi sance takze se podepisuji pod Straye, mozna bych nesel zase tak vysoko s hodnocenim. Co je na tom nejlepsi ? Ano nejlepsi na tom je, ze je to hrozne neuchopitelny pritom to ma vybornou atmosferu a fluidum( po vice nez 5 protocenich). Dle me zde neni zadna velka hitovost(napr. ani pri zpevu evokujicim ala The Killers), naopak je zde hodne osobitosti(o originalite moc nemluvim), coz, dle me, dela album hodne vyrovnnanym. At se budeme bavit o tehle post-new wave nebo glam rocku, tak, dle me, je vzdycky osobitost tim nejdulezitejsim, spec. v tom ranku, ktery az prislis casto zklouzava ke srackovitosti.
Kapely tohohle razeni nejak moc planovite nevyhledavam, mam sve "naladove" stalice, Elliott, Placebo, The Cure, Travis, Sunshine atd....
Nerikam, ze jsem z Interpolu kdejak hotovy, ale rozhodne se za moji osobu jedna o velmi a velmi prijemnou vec, ktere kdyz se bez predsudku otevrete tak vam nabidne krasnou vice nez 45-ti minutovku poslechu.
Ten "běloch" je tam určující...bez toho by to nemělo ten potřebnej styl.:))
"postupně odkrývají nemalé niterné bohatství osamělého mladého muže – bělocha, jehož pocity jsou surově vrženy do mrazu jednadvacátého století,"
BĚLOCHA??)))) To je skutečně tak relevantní?
Zkoušel jsem poslouchat jejich dřívější alba, ale až na pár písniček je to zoufalá nuda, drnkání po strunam. V indie rocku se najdou lepší kapely.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek