INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taková objektivní pravda co:))
Werbung
Cital som recku, ze cede The Absence - From Your Grave je najlepsi melody death album vsetkych cias :-)
no
snad aspoň pár lidí, co tuhle kapleu mají rádi,ne? Jinak teda soráč.....
Tak to je fajn že ses pochlubil. Otázka je, koho to zajímá :))
už
jedu nové album The Absence - Enemy Unbound (2010) a zatím to píše moc dobře......tohle mě baví
Nesouhlas :)
Nechci se nějak hádat, ale dle mě je tohle album naprostá špička, výborné melodie pod drsnou slupkou, úžasné instrumentální pasáže atd... Mno, to jen, aby bylo vidět, že aspoň někdo jim tady fandí :)
přesně tak...výborná věc...skvělé, zvukově, kompozičně...och pro mě super objev roku spolu s Hacride
no
tak tedy, nevím, ale časem jedu tohle album pořád dokola, a nemůžu se nějak nabažit, je to pěkný dobrý album, jasně není to žádný posun dál a dopředu, ale je to velmi ale fakt velmi dobrá práce, já bych hodnotil tak 8,5. Je to fakt dobrý........
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek