Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
heh, je to určite tazsie opocuvat ako jaga jazzist :D
Já tu neexhibuji nějaký názor, jenom říkám, že některé deklarace recenze jsou trochu zavádějící a vytvářející definitivum, že MoHa! jsou "norský, tedy dobrý, experiment". Jo, Noaxgt a Supersilent jsou trochu někde jinde, jistě. Přirovnání není od věci, já tu ´jazz´ v diskuzi nevytáhl (a ani bych to nedělal), todle je jen reakce na "Fádní free-jazz", což mě vytočilo právě evokujíce oněch devadesátpět procent prukdce Tzadiku s větou vypíchlou z recenze: "čo by metalistom samozrejme vadit nemuselo"[+kontext]. Jinak arciakademické a "od věci", to se dá napsat vždy a na veškeré vše.
Noxagt jsou mnohem vetsi masakr a min jakejkoliv "jazz", navic Hana u nich rozhodne neni nejaka figura, co o necem rozhoduje - Noxagt si vybudovali svuj sound na prvnich dvou albech vic nez dostatecne (pak bohuzel prisli o violu a Hana pak prisel prasit jen kytaru: odehral par koncertu + zatim posledni LP) a dnes uz u nich zase neni (jako nahrada prisel Hegre z Jazkamer :)
Srovnavat MoHa se Supersilent je uplne od veci, zrovna tak s 95% produkce Tzadiku...
Nepřeceňoval bych to, nějak zas z řady norských jazz/free/experimental projektů s Hanovou účastí (Noxagt, Ultralyd...) nevystupuje. Když už, tak Supersilent spíš, ale MoHa! má víc cesty před sebou než za sebou. Do kvality freejazzových band z Tzadiku tomu prostě něco veskrze esenciálního chybí.
Fádní free-jazz z pozdního večera na ČT2, krapet říznutý boosterem a hraný ve stavu podnapilosti. Se mi zdá...
proč si myslim že je jenom otázka času kdy se k nim nasere patton :)
po pravdě řečeno, ještě pořád snad nevěřím tomu, že naživo hrají to samé, co dělají na deskách.
nazivo mnohem lepsi jak z alba.. navic se mi moc nechtelo verit, jak to muzou zive produkovat presne tim stylem co psal thorn v recenzi :)
kolik z deseti?
vyborna deska a hudba, ktera funguje zive jeste lepe nez z placky... nedavny koncert v Arse zuper...
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Vložit diskusní příspěvek