THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
sracka - ta inkvizice. wtf?
Hm, inkvizici mám rád, ale tahle je celkem na hovno, bez nápadu.
*smích
http://www.silver-rocket.org/inkvizice/62
Ja jako vubec nechapu vado, jak se BB, takovej intelektual a sectej clovek muze vubec koukat na predavani Oscaru, voe, to mi nejde to makovice.
Ten blog je teda vec :DD
"zkus složit BigBosse"
Senilita je někdy zlá věc.
"Jestli jste viděli předávání Oskarů, tak jste si mohli všimnout že jej získala nějaká česká holka s nějakým irským bezdomovcem. O to ani tak nejde. Ale když to vyhlásili, tak ona se otočila k němu jako že se obejmou, ale on se k ní otočil zády a obejmul úplně jinou ženskou.
Česká holka tam stála dost trapně. No já bych teda nestál, ale vypálil bych mu jednu do zubů.
Prostě fakt irskej homeless, kterej si sem jezdil vydělat na polívku.
Cacatum non est pictum!"
Autor: Big Boss (ROOT)
http://bigboss.mysteria.cz/myslenky2008.htm
asi no comment :-)))))
http://www.ultimate-guitar.com/tabs/f/frames/falling_slowly_crd.htm
uzasny je, ze je to totalne fundamentalni..fakt jen vezmes akustiku, hrajes tri akordy a zpivas..
Vylozene krasny byl i soundtrack od Marka Ishama k filmu Crash...
film jsem nevidel, ale slysel jsem xkrat soundtrack a jsem z nej naprosto uchvacenej..nedivim se vam, ze jste znali tohohle cloveka uz drive, tohle je famozni prace.
dreck: přesně v tom smyslu jsem mluvil po shlédnutí filmu. Časy, kdy hrál Hansard v kde jakém sále pro to nejnadšenější a ne zrovna početné publikum jsou pryč... o to víc si drbu hlavu, že i když jsem tehdy jeho hudbu znal a měl rád, na koncert jsem nikdy nešel.
jj, on ji taky s sebou "tahal" po svych koncertech minimalne uz pred 4mi roky (spis bych tipl i vic).. ne ze by byla dnes snad nejak excentricka, ale tehdy byla primo nesmirne stydliva, coz bylo na podiu docela vtipne (v dobrem mysleno) :)
Což vo to, vona je to pěkný dcérečka a dnes jsem dočetl, že se s Hansardem znají od její 13-tio let
pekne napsane (i kdyz sam jsem to nevidel :)
ani jsem nevedel, ze neco takoveho vznikalo a byl pak silne sokovanej, kdyz jsem v novinach z niceho nic cetl, jak jsou hansard i irglova zboznovani v hollywoodu, spielberg mele cosi o nekolikalete inspiraci etc :))
ne ze bych jim to nepral, ale ciste sobecky me sere, ze ted uz je temer sci-fi zazit zase hansarda hrat samotnyho pro poloprazdnej bar :)
btw v jisty patek (den pred tuzemskou premierou Once) hrali oba v pasazi Lucerna "do klobouku", ale bohuzel jen covery a chvilku.. (a byli to ti nejchudsi poulicni muzikanti co jsem kdy videl.. zaroven taky asi nejlepsi :))
Opravdu jen "škoda", že hudbu k filmu nedělali Nightwish ;-)))
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Vložit diskusní příspěvek