OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vžyd to je už skoro tsunami voe
Jenom dotázek - pro by měli Pelican dokazovat svou nezávislost na módní vlně post-rocku? Pelican není postrocková kapela, nevím, jakou to má souvislost. A módní vlna? To je co za výraz? Nejsem si žádné módní vlny vědom, tato hudba se na nás z nikama nehrne, nevím, co autor tím myslí a možná by se mohl pokusit. Myslí snad ten fakt, že se někteří polointelektuální jedinci ohánějí s experience s poslouchání dvou, tří kapel? To není vlna, to je blbost.
Protože se nacházim zrovna mimo republiku, nemohl jsem navštívit sobotní zastávku tour v Praze.. Ovšem vymyslel jsem pro mě možná zajímavější alternativu - zajet si na Pelican do Milána.. A včera se tak stalo..
Pelican absolutní pecka, heavy zvuk, hlasitý, krásně čitelný. Sympatické vystupování členů, děkování za na chabou návštěvu ve velkém klubu poměrně slušný ohlas. Emocemi prostoupené vystoupení, bezchybný instumentální výkon a neskutečné množství energie se neslo sálem klubu, který by Praha mohla závidět. Hodinka hraní uběhla jako voda a tak jsem byl zvědavý na High On Fire, které jsem slyšel snad jen na myspace..
Jakmile nastoupili, uvědomil jsem si, že jsem pány potkal před chvílí u San Sira.. Po Pelican mě ale jejich vystoupení vůbec nevtáhlo, naopak, při druhém songu jsem přemýšlel o odchodu. No, publikum však bylo jiného názoru a teprve ukázalo, na koho že se dneska přišlo.. Rozjel se i mosh pit pod pódiem.. Pro mě ale nic moc a tak jsem jen z povzdálí pozoroval obhroublou show a koštoval zvuk Mattovi devítistrunky, který ale v hutnějších pasážích nějak chrčel.. A když basman zahrál na začátku jedný ze skladeb sólo, se vzpomínkami na Mortician jsem se odebral do zadních řad a zbytek setu protrpěl.. Pelican ovšem MEGA a cestou zpět do švýcarska si po dálnici prozpěvuju mou oblíbenou City of Echoes.. Uáááá zážitek jako víno..
HoF ve fotografii
http://stanan.rajce.idnes.cz/High_On_Fire,_Pelican_24.11.07_Rock_Cafe/
tak ja mam z koncertu trochu jiny pocity...
pelican me bavili v prvni pulce, dokud valili veci typu march to the sea ze starsiho alba a dalsi nahuly... potom zpomalili, hodili za sebou 3 pomalejsi veci a monotonost byla na svete... podobne to mam i s novym albem, 3, 4 dobry veci a pak kvalitni postrockovy brnkani... nic vic..
HoF byl totalni masakr, ale posledni dve tri veci uz byly navic ... hlavne se trochu zhorsil zvuk, nebo mi vodesli bubinky :)
bylo to fakt husty!
tady jsem se chtel vyskytovat, bohuzel to nevyslo:/ muselo to byt fajn
to tedka ten koncert byl este tvrdsi nez v akropolis? kde uz i tak se mi to zdalo pretvrzeny ? tak este ze jsem taky trendar a nesel jsem :)
HoF/Pelican
Vzhledem k tomu, že jsem se před pár týdny dostal ke všem deskám HoF na mě jejich set nepůsobil jednotvárně ani únavně a pěkně jsem si to užil. Jinak věřím, že není jednoduchý udržet pozornost, a že se to může chvílema zdát jako chaos. Pelican tvrdší než v Akropoli, obě polohy mají něco do sebe, ta Akropole byla možná i dáno prostorem (ergo zvukem) taková klenutější a nadýchanější. Parádní večer.
po tragicky akropoli, kde jsem si uvedomil jak sou pelican prazdny a nudny, i když mi to předtim z desek tolik neprislo, jsem už do RC nedovalil. jsem trendař
Opět mám téměř identické pocity jako autor, H.O.F. zpočátku působí skoro euforii svou nehoráznou energií, aby vás pak po překročení 40. minuty přes tu kvalitu začli nudit a Pelican my sympaticky potvrdili mimořádnost City Of Echoes, rozhodně jsou kapelou, která si jde svou cestou a oproti isis jsou víc uvěřitelní. Jedinečná kapela a perfektní koncert i díky zvuku!
souhlasim s pavlem ze me prvni jejich vystoupeni nepresvedcilo. v hluku tri naboostrovanych nastroju zkratka zaniknou ty detaily, o kterych pelican imho jsou na deskach. a ted si jdu pustit City of Echoes :) uz jsem to dlouho nedal.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek