Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
luxusní
To jak se tam všichni an sebe mačkali mi ze začátku přišlo fakt "ujetý" ale tak jak to ScCISSORHANDS prefektně rozjeli tak tomuu dali tu správnou šťávu a uvolněnou atmosféru SUNSHINE,tydle kapely jsem vlastně až do koncertu moc neposlouchala a vlastně sjem se na koncert dostala trochu náhodou,ale od tý doby co jsem byla na tomdle koncíku je "sjíždím" ve dne v noci.Pro mě to byl snad i větší zážitek než takový MCR...Rozhodně suprově uvolněná atmosféra díky jim!!MOC!!
jezisikriste
nevim co tim myslel Jiri ale ja si tohle rikal cely koncert. Ac Sunshine byli samozrejme vynikajici, ty slecny se zasychajicim razitkem na obcance a emo-buzicci byli opravdu husty. Jeste pred nejakyma 5-ti lety bych je tam asi nepotkal....pricemz daleko vic me kazili zazitek nejaka individua, podobna posluchacum skupiny Kabat, ktera me cely koncert polevala pivem. Timto je zdravim.
Zhodnoceni: uzasny koncert z naprosto desivym publikem
jo, Sunshine stojej za poslech, fakt povostřejší kapelka, doporučuju, obzvlášť Moonshower & Razorblades!!!
a Scissorhands? no uvidíme, jakej budou mít úspěch na jaře... třeba to bude nová legenda...
ps: jiří, co jsi myslel tím jezisikriste?
jezisikriste...
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek