Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velmi pekne
fajn album
Se"basti"an Bach
Tak já jsem nadšenej.Basti mě nezklamal.Líbí se mi to víc než Subhuman Race.Nevim proč,ale Subhuman jsem kromě pár skladeb nikdy nepřišel na chutˇ.Doufám,že Bach neusne na dalších 10 let a dočkáme se dalších alb
Tak jsem si to několikrát poslechnul a jsem zklamanej. Bohužel, čekal jsem fakt pecku, ne průměr...No, snad (jestli) příště.
Obě alba UNION mám. The Blue Room je super, ale na MC94 to furt nemá.
OK, já mám rád i Subhuman, pokud máš rád Corabiho, (mě ty bezejmenný Crue taky přijdou nejlepším co udělali) zkus taky Union, obě řadovky v podobném duchu, stejně jako Kulickova práce na Carnival Of Souls od Kiss. A co se týče Cult Beyond Good And Evil, to už se jim nebude chtít opakovat, podobnej komerční vs. kvalitativní nepoměr, pro mě jedna z nejpovedenějších hard rockových desek.
Já tím chtěl jen říct, že SKID ROW taky vzešli s té hair metalové sorty kapel. "Slave To The Grind" už bylo trochu jinde a byl to správný krok k tvrdší hudbě - skladby na něm fungovaly, mám ho do ted za jejich nej-album. "Subhuman Race" mě, ale nebavil, ne díky směru, ale pro mne ne příliš dobrým skladbám. S EXTREME "Waiting..." souhlas - super album, jedničkou jsou ale pro mě ty MOTLEY CRUE 94, to je geniální práce, která nemá skoro nic společnýho s minulostí té kapely. I když mám i staré MOTLEY CRUE rád, s Corabim to dostalo konečně pořádný grády, díky tomu albu dokázali co v nich je.
Perfektní věc, která předběhla dobu o nějakých 7 let, dokonce lepší a modernější než THE CULT 2001.
No jestli je Slave To the Grind hair metal, co je potom černá Metallica, tu Skid Row slušně touhle deskou zametli.
Já hodnotím Subhuman Race (8/10) a vedle Motley Crue s Corabim, Extreme - Waiting For The Punchline a Ugly Kid Joe - Menace To Sobriety považuju tohle album za krok vpřed, ovšem komerčně žádná tahle deska extra neuspěla.
Subhuman Race není zas tak špatná deska. Na první alba sice mnemá, ale to si dovolím tvrdit i Mötley Crüe 94. Pár dobrých nápadů, ale Dr. Feelgood byl jiný kafe. Co se týče Angel Down, tak soudě podle skladeb co jsem slyšel (asi 5 - 6) tak je to velmi silná nahrávka v niž mě potěšil samozřejmě i Mr. Rose
Subhuman Race (5/10) je pro mě dost nepodařený pokus dostat se z hair-metalu na vlnu temnější, tvrdší hudby narozdíl od alba Motley Crue s Johnem Corabim, které je lahůdkou pro fanoušky hard rockové klasiky(10/10) i dobových power metalově-bluesových beatů.:)
SR
Album je jednoznačně nejpovedenější letošní heavy metalovou deskou, ale Bach nahrál se Skid Row taky vynikající a nedoceněné album Subhuman Race, neskutečnou a v době vzniku velice moderní temnou nahrávku. Takže nejen první dvě alba !!
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek