Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album som nepocul, ale na tom videu mi vyslovene vadil spev. Celkovo to nebolo zle, ale aj napriek tomu zvuku mi to pripadalo stale take slovenske. :) V zmysle maximalne regionalneho vyznamu.
amerického Kórejca
no gravity mali tusim aj nejakeho cudzokrajneho spevaka, ked zacinali...
to bolo ono chaozz a no gravity, to si este aj ja pamatam len asi v inej zostave
tusim to boli oni
na tom prvom albume nemali nahodou nieco s chaozzom? alebo si to pletiem s nejakou inou kapelou?
Mňa svojho času strašne bavil debut, si pamätám ako t v tej dobe všetci žrali :-) Potom som si ešte zo zvedavosti vypočul tú Inverziu aleuž si ani nepamätám svoje dojmy z toho :-)
Desku jsem neslyšel, hodnotit nebudu, ale budu reagovat na shrnutí od autora recenze - konkrétně na slova "dokonalým vokálom". Po shlédnutí nabídnutého videa jsem spadl ze židle. Pěchota hadr.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Vložit diskusní příspěvek