Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
možno mohol byť rozhovor aj lepší, ale nerozumiem čo ste vlastne poniektorí od neho očakávali. Základ otázok bol síce pripravený, ale Arrow vždy reagoval na odpovede a tému sa snažil rozvýjať. Greenwayové odpovede boli riadne obsiahlé a nebolo možné tu všetko dať.
1. bolo by to príliš dlhé
2. Barney sa dosť opakoval
Inak si myslím, že rozhovor sa podaril a jeho výpovedna hodnota je vcelku obsiahla. Znalci skupiny sa možno nedozvedeli nič, čo by už nevedeli, ale vadí to veľmi? :)
mne tiež
mě přijde v pohodě
Tak trošku slabší rozhovor. Holt, nie všetko sa podarí. :)
keby som tie otazky mal vopred tak pripravene, tak sa na to ci su tu prvykrat nespytam.Po pathodinovom grindovom koncerte (a pracovnom dni) proste nebolo mozne sa rozpravat o sofistikovanych filozofickych otazkach o podstate hudby.
ta otazka mi pride dost blba hlavne v kontexte predchadzajuceho koncertu v ZA
rozhovor
Tiez mi pride ten rozhovor, ze sa kladli predom pripravene otazky bez ohladu na to co sa odpovie... napr. na zaciatku vam povie, ze uz tu hral a vy sa ho zachvilu opytate, ci je tu prvykrat...
jo a "Skullflare" melo byt zrejme Skullflower :p
mno, docela o nicem.
mohlo tam byt jeste vic otazek na slovensko, kdyz uz jich bylo tak malo na lineup.. popr. vic perel typu "dnes je moderné objavovať sa na pódiu zriedkavo"
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek