OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
škatule
weirdfolk? ty jo freakfolk, neofolk... to už je na mě moc škatulí. Podle mě hrál na začátku prostě jazz s odkazem na největší klasiku Django Reinhardta, od kterýho vystřihnul i jednu pecku, pak trochu country legrácek, až se zpěvem to získalo na osobitosti, dobrý, ale nic super extra výjimečně strhujícího pro mě... Earth super, z toho down tempa jsem byl vyčerpanej stejně jak po hodině crust palby:)
škatule
weirdfolk? ty jo freakfolk, neofolk... to už je na mě moc škatulí. Podle mě hrál na začátku prostě jazz s odkazem na největší klasiku Django Reinhardta, od kterýho vystřihnul i jednu pecku, pak trochu country legrácek, až se zpěvem to získalo na osobitosti, dobrý, ale nic super extra výjimečně strhujícího pro mě... Earth super, z toho down tempa jsem byl vyčerpanej stejně jak po hodině crust palby:)
Souhlas s dreckusem. Na weirdfolk tu ještě není moc atmosféra. Jeho vystoupení bylo gradující a výborné, teda v Praze. Ale to je každého věc, co si o tom myslí.
Uz se perou, uz se perou !!!
uz se poprali ?
ale tak to jsme si snad vyrikali u recenze alba :)
jasne ze je to cely o subjektivnim vnimani, to uz padlo nekolikrat.. jen jsem tam prihodil i to, v cem je SRB zajimavy i po te objektivni (muzikologicke) strance..
ale jo, ono je to dost o "brand perception" a pod. :)
pred 2 tyzdnami som videl -123 MIN, ktorych som mal zafixovanych ako taku intelektualne alternativne jazzovu kapelu a rozsekali ma tym, ze hrali to, co sa tebe pacilo na SRB (instrumentalne fantasticke a pritom s citom).
od SRB som cakal nieco trochu ine, nez to, co predviedol, takze aj ked uznavam, ze to bolo asi objektivne zaujimave, nejako som sa na to nedokazal vnutorne nastavit.
inak s tym, ze EARTH ma az tak nezobrali, s tebou suhlasim (akurat, ze to len potvrdilo moj nazor na novy album, ktory sa tebe zase paci, takze to je na dalsiu debatu :-P)
heh, mam pocit, ze si nerozumime :p opakujes jen to, co jsem psal ja...
jak si snad vetsina vsimla, rozhodne nejsem priznivce instrumentalni ekvilibristiky - narozdil od vetsiny metalovych fanousku - a prave mi prijde vtipne, ze kdyz se pak objevi nekdo, kdo ma krome brilantni techniky konecne i ten cit a neni to bezduche, metalisti to vezmou zcela vlazne :)
(mluvim obecne, nenarazim na nikoho konkretniho. kazdopadne ty vlazny reakce na bishopa jsem slysel prave jen z tehle casti navstevniku koncertu..)
ty vole to, co tu pises, mozem napisat aj o Petruccim z DREAM THEATER, you know what I mean :-)
chcel som len povedat, ze je to hodne subjektivne, preto som v reporte nic viac, nez subjektivny a strucny nazor, ani nenapisal
"Icons like the late John Fahey and Robbie Basho are usually invoked, but Bishop plays nothing like either one of them. His range of musical knowledge is vast: from ancient and modern Asian scalar modalities (from Vietnam to China to Japan to Malaysia) to Indian raga, from South American indigenous rural folk music to British Isles and Celtic instrumental forms, from American Appalachian folk, blues, and jazz to Brazilian samba and even flamenco, tango, and fado. Polytheistic Fragments delves into a number of these, from classical Spanish flamenco to open modal explorative improvisations."
......
no my se neshodneme na tom subjektivním vnímání.. pro mě techniku a cit nemá hned tak někdo na jeho úrovni :p s touhle argumentací se můžu zeptat, co je vůbec tak speciálního na Earth...
ohledně "tradičnosti" - to je legrační, že mě právě při koncertu v Praze napadl pravý opak - jak zní Earth naživo po Bishopovi naprosto tradičně a docela nudně....
co je u Bishopa tak nějak "navíc" v hudebních termínech, to raději nechám na někom fundovanějším, třeba tady je solidní popiss té spousty žánrů a odstínů, co dokže obsáhnout: http://tinyurl.com/2lbecb
(zrovna tak doporučuju aspoň nahlédnout do biografie Sun City Girls :)
:-)))
ja proti tomu, čo SRB predviedol nič nemám, ale pripadá mi to ako úplné minimum, "cit" a "precíznu techniku" má kde-kto, akurát som tam nedokázal nájsť, čo presne má byť zrovna na ňom to "naviac". ale 2-3 veci boli hodne fajn. bolo to v konečnom dôsledku oveľa tradičnejšie ako EARTH, zaujímavý bol možno spôsob, ako hral, ale muzika ma až tak nebrala.
každopádne asi je zbytočné pokračovať v debate.
vyjadreni v tehle diskusi http://www.metalopolis.net/art_discussion.asp?type=all&articleid=3932
jen dodam, ze absolutne nechapu spis vlazne reakce na Bishopa. Podle me hvezdu vecera dost jasne prevysoval ve vsech moznych ohledech. Zrovna tak se jeho tvorba neda degradovat na terminy country/brnkani/gipsy/etc... je tam toho mnohem vic, sklibene s precizni technikou a predevsim s citem. Oproti album s mnohem vetsim smyslem pro gradaci.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek