THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
(jinak tu pasaz tady od 2:50 v praze dali uplne stazene, jen hrube udusenou kytaru pekne hluboko, uplne me napadl eivind aarset nazivo, i kdyz je to samozrejme uplne jinde :)
http://www.youtube.com/watch?v=WI-57SqRQ8c
aspon z tohohle tour a dobrej zvuk (+ dalsi genialni song, z prahy jsou zatim online jen relativne nudny :)
(uz dam pokoj :))
http://www.youtube.com/watch?v=W_2d2yBQzVQ
(i kdyz je to TAK slabej odvar proti skutecnymu live zazitku :)
no ale to hrajou prevazne svoje skladby ne? kdyz jsem je videl ke krtu prvni desky, tak to bylo fajn, ale fakt dost sladky.. on teda i hansard solo par let predtim byl irglovou obcas doprovazenej a byl to prijemnej kontrast, ovsem gro jeho koncertu spocivalo v okamzicich, kdy na podiu stal a zpival sam, to byl bezkonkurencni... at uz v jemnych intimnich polohach nebo kdyz tu svou omlacenou spanellku prohnal boosterem jak pristavaci letadlo a rval na celej sal
koncerty frames jsou docela jiny (at uz jde o sestavu nebo repertoar)
ja som ho videl nazivo teraz nedavno pod hlavickou swell season (ale predpokladam, ze to bolo to iste - frames + irglova, mozno trochu iny playlist) a tiez to bol hodne vydareny koncert.
vcera the frames - nemuzu si pomoct, ale zase naprosta parada. porad plati, co jsem rikal uz tak pred peti lety, ze dnes neni asi zadna hrajici kapela z tech skutecne popularnich (a ze mezi ne dnes frames uz bezesporu patri), ktera by jim mohla nazivo konkurovat. kdyz si tak vybavim ty hvezdicky (ktery samozrejme za neco i stoji) - radiohead, massive attack, sonic youth,... - tak frames snad asi nejlepsi. a je docela vtipny, ze jsou z nich vlastne jeste nejkonzervativnejsi :)
chte nechte musim srovnat s anathemou, pop rock oboje (do ktereho se anathema tlaci a frames davno hrajou, ale prirozene maji zajimavejsi presahy) - nebe a dudy!
kdyz jsem videl natriskanou archu, tak mi akorat prislo lito, ze uz asi nikdy hansarda neuvidim silet v nejake utulne hospudce pro par lidi (navic bez irglove :)
ale aspon ma cas od casu slavu nekdo, kdo si ji fakt zaslouzi.
musel jsem se podelit :)
nojo
tak jsem čekal, kdy se to tady objeví. Je to tady. Tak jsem se dokopal k tomu, že jsem si to poslechl. Jo, dobrý. Film mšě nabavil, je jich takovejch teď tisíce, už se mi dost motají dohromady. Ta písnička má něco do sebe. je jednoduchá, příjemná, libozvučná, milá.Ale kupovat, ani stahovat si to nebudu. je to na mě moc pomalý, a moc často bych plakal........uff
nazivo to urcite bude ine, aj nohavica ja mi live pacil (albumy nemusim).
aky linkin park? odkial ste ho vzali
ona to rikala nekde v rozhovoru, ze na ni delali spolecne
ten OST jsem slysel jen jednou a prijde mi to jako zatim nejslabsi Hansardova nahravka (kdyz nepocitam uplne prvni pociny Frames).
Kazdopadne souhlas s Vitusem. Nekriticky myslim, ze jsem videl hodne koncertu napric vsemi moznymi zanry a Hansarda (ktereho jsem videl tez nespocetnekrat) bych temer jiste oznacil za jednoho z nejlepsich zijicich koncertnich muzikantu.
Jsem zvedavy, jak se projevi ta slava (jak na nem nebo slozeni publika na koncertech, tak na mne samotnem, tj. kdy se mi treba obrati zaludek z medialni masirky.. zatim je to docela v pohode a aspon cas od casu slysim po hospodach z radii oblibenou pisnicku :)
Co mi celkem vrta hlavou: dost jsem se setkaval i v tisku s nazorem, ze Falling Slowly je skladba Irglove :)
Marigold : no, kratkou dobu se o tom uvazovalo - myslim, ze nekdo z konkurence podal stiznost, ale tvurci si to obhajili tusim dobou vzniku filmu/projektu, ktera mozna sahala do doby vzniku pisnicky
mari - asi nepslnuje, to je fakt
Zřejmě ne, když jí nediskvalifikovali :o)
coz je imho sporne i u Falling Slowly
A splňuje ta písnička podmínku, že byla napsaná přímo pro film?
nevim ve kterym, takze asi ok :o)
no já to hodnotím z pohledu filmu, kde byla obsažena a tam sedne jak prdel na hrnec
no je to offtopic, ale snad redakce odpusti(mohla by, kdyz uz se neprimo zastanu Hansarda,ktereho jinak fakt nemusim) : tebou zmineny val od LP reprezentuje to, za co lide/publiciste kapelu podle me nepravem odsoudili uz po prvni desce = vata, prvoplanovost, skladby a aranzma podle naprosto stejne sablony
Imothep - nic takového, ta písnička mi přijde fakt dobrá a když vidim, že je tam nominováno 3x po jednom filmu a vyhraje to Once, tak si řikám, že by to ti Linkini v poho vyhráli, kdyby si ně někdo vzpomněl
Milda : to je recese nebo nejaka skryta narazka na "kvality" nominovanych, kterou jsem nepochopil? :o)
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Vložit diskusní příspěvek