Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2 Vavča
Dobry postreh, ja len doplnim, ze som porovnaval Edenbridge s uvedenymi kapelami ako celok, cize som myslel na diskografie kapiel, alebo ich vacsiu cast. Z tohto pohladu su zatial z dlhodobeho hladiska Edenbridge trochu nizsie - a skor je na zamyslenie ci pre kvalitu hudby alebo z dovodov, ze dovtedy nemali za sebou takych silnych producentov, alebo skratka nemali potrebne stastie. Nic to vsak nemeni na tom, ze MyEarthDream je prvotriedny album a ked konkurencia v danom zanri nechce utrzit kombo kopancov, tak bude zaujimave sledovat dalsi vyvoj.
Edenbridge vs. ti ostatní
Jen k Wintersunovi, případně ostatním. Taktéž nedoporučuji srovnávat Edenbridge s Nightwish, Epica, After Forever, případně jinými. Edenbridge byli vždy trošku jinde, mozek kapely Lanvall tíhnul k této muzice už na svých sólovkách, minimálně na nich lze slyšet základy. To bylo ještě před boomem těchto kapel. Edenbridge byli vždy trochu mimo hlavní proud popularity, nikoliv kvality, navíc dokázali celkem úspěšně měnit tvář, Grand Design je rockovější deska, přitom jim to skvěle sedí tato je tvrdší, ale opět není to žádný skok do nepatřična. První alba kapely se také nesou v jiném duchu, než u konkurence, minimálně kytarová hra, zapojení sitary, doomové pasáže, hlas Sabine atd. Edenbridge v žádném případě nejsou a nikdy nebyli kopií slavnějších kolegů..... Poslední deska After Forever, Epicy se do invence a trvanlivost Edenbridge nevyrovnají, Nightwish sice mají poslední album výborné, ale Edenbridge urazili větší kus cesty.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek