OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2 Vavča
Dobry postreh, ja len doplnim, ze som porovnaval Edenbridge s uvedenymi kapelami ako celok, cize som myslel na diskografie kapiel, alebo ich vacsiu cast. Z tohto pohladu su zatial z dlhodobeho hladiska Edenbridge trochu nizsie - a skor je na zamyslenie ci pre kvalitu hudby alebo z dovodov, ze dovtedy nemali za sebou takych silnych producentov, alebo skratka nemali potrebne stastie. Nic to vsak nemeni na tom, ze MyEarthDream je prvotriedny album a ked konkurencia v danom zanri nechce utrzit kombo kopancov, tak bude zaujimave sledovat dalsi vyvoj.
Edenbridge vs. ti ostatní
Jen k Wintersunovi, případně ostatním. Taktéž nedoporučuji srovnávat Edenbridge s Nightwish, Epica, After Forever, případně jinými. Edenbridge byli vždy trošku jinde, mozek kapely Lanvall tíhnul k této muzice už na svých sólovkách, minimálně na nich lze slyšet základy. To bylo ještě před boomem těchto kapel. Edenbridge byli vždy trochu mimo hlavní proud popularity, nikoliv kvality, navíc dokázali celkem úspěšně měnit tvář, Grand Design je rockovější deska, přitom jim to skvěle sedí tato je tvrdší, ale opět není to žádný skok do nepatřična. První alba kapely se také nesou v jiném duchu, než u konkurence, minimálně kytarová hra, zapojení sitary, doomové pasáže, hlas Sabine atd. Edenbridge v žádném případě nejsou a nikdy nebyli kopií slavnějších kolegů..... Poslední deska After Forever, Epicy se do invence a trvanlivost Edenbridge nevyrovnají, Nightwish sice mají poslední album výborné, ale Edenbridge urazili větší kus cesty.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek