Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2 Vavča
Dobry postreh, ja len doplnim, ze som porovnaval Edenbridge s uvedenymi kapelami ako celok, cize som myslel na diskografie kapiel, alebo ich vacsiu cast. Z tohto pohladu su zatial z dlhodobeho hladiska Edenbridge trochu nizsie - a skor je na zamyslenie ci pre kvalitu hudby alebo z dovodov, ze dovtedy nemali za sebou takych silnych producentov, alebo skratka nemali potrebne stastie. Nic to vsak nemeni na tom, ze MyEarthDream je prvotriedny album a ked konkurencia v danom zanri nechce utrzit kombo kopancov, tak bude zaujimave sledovat dalsi vyvoj.
Edenbridge vs. ti ostatní
Jen k Wintersunovi, případně ostatním. Taktéž nedoporučuji srovnávat Edenbridge s Nightwish, Epica, After Forever, případně jinými. Edenbridge byli vždy trošku jinde, mozek kapely Lanvall tíhnul k této muzice už na svých sólovkách, minimálně na nich lze slyšet základy. To bylo ještě před boomem těchto kapel. Edenbridge byli vždy trochu mimo hlavní proud popularity, nikoliv kvality, navíc dokázali celkem úspěšně měnit tvář, Grand Design je rockovější deska, přitom jim to skvěle sedí tato je tvrdší, ale opět není to žádný skok do nepatřična. První alba kapely se také nesou v jiném duchu, než u konkurence, minimálně kytarová hra, zapojení sitary, doomové pasáže, hlas Sabine atd. Edenbridge v žádném případě nejsou a nikdy nebyli kopií slavnějších kolegů..... Poslední deska After Forever, Epicy se do invence a trvanlivost Edenbridge nevyrovnají, Nightwish sice mají poslední album výborné, ale Edenbridge urazili větší kus cesty.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek