Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:/
THE MELVINS tuto nedelu o 22:05 zadarmo na viedenskom Donauinselfeste.
TLESK TLESK
ja tu citim akurat offtopic
spise zavist...
citim tu jistou zatrpklost :-)
fakt? Ježek? no ty vago...
bez toho "jinak"...
jinak za zvukarskym pultem byl u Melvins Ondra Jezek a i to melo svuj vyznamny podil na jejich skvelem setu...
jinak k prazske zastavce:
- porn byli hodne intenzivni a dostali me, ackoliv jsem je nikdy predtim neslysel,
- big buzinec ze zacatku nudili (i kvuli necitelnemu zvuku), postupne me to ale dostavalo a z alb (ktera jsem rovnez zadna neslysel) by me to predpokladam bavilo dost...
- melvins na zivo = splneny sen; cele vystoupeni neuveritelne uteklo, uzasny zazitek a samozrejmy vrchol vecera
presne tuhle asociaci mivam :-)
http://vobloz.xtr.cz/vallery/gallery/12_sideshow_buzzo.jpg
teutonské? :)
já se tedy přiznám, že těch šest kilo jsme vyplázl kvůli porn a ti nezklamali. naopak předčili všechna očekávání. brutální ale čistý zvuk, zabijácky hluboké noise pasáže, teutonské zdvojené bicí, občasné brutální riffy... úplně mi vibrovaly všechny vnitřnosti. úžasný pocit. ještě vidět thrones a mohu zemřít. :-)
jen by mne zajímalo jak se na výsledném zvuku podílel billy anderson s tím pidisyntíkem zapojeným do toho obřího zesilovače a jak to vlastně fungovalo. :-)
pražská zastávka měla uvědomělejší posluchače, kouř se zaznamenal jenom snad ke konci setu melvins napravo..nějakej "dobrák" nevydržel.......k hudbě paráda, snad jen že porn byli víc zábavnější než BB...melvins slušně hoblovali, po včerejšku už ten význam chápu :)
TLESK TLESK
chválim za úvod reportu a tíško závidím (pozitívne) ten zážitok.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek