OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je hlavne videt, ze nekdo premysli vice nez by bylo zdravo :-)
Je vidět, že za materiálem stojí přemýšlivá osoba, navíc žena, tzn. část pivních "hrozičů", co se uměj maximálně tak zpít na fesťáku do němoty a pak se válet v koutě ve chcankách, to asi moc nezaujme.
the thread
star of ash nemuze zaujmout lidi, kteri u hudby nepremysleji - tento material vyzaduje pri poslechu skutecne soustredeni. rozezranym avantgardomilcum to tedy muze pripadat jako opravdova spicka. no a jini pak uzivaji vyrazy typu "mrdkovitost". co o nich tenhle typ sebeprezentace vypovida, je uz vec druha.
Súhlasím s Allegorom, aj keď musím povedať, že mne sa Peccatum veľmi páči a hlavne album ,,Lost In Reverie". Ale samozrejme Emperor je pre mňa priorita v rámci Ihsahnovej tvorby.
Peccatum je asi relativně nejhorší z projektů Ihsahna, ale i tak je hodně dobré. Mám nejradši samozřejmě Emperor a pak hodně i Ihsahnovu sólovou tvorbu, především angL.
Počul som to iba jedenkrát a nejaké extra dojmy to vo mne nezanechalo...
Je to mrdka..ale dobrá. Halford potvrdí
Peccatum NENÍ mrdka.
mno novinku jsem sice neslysel, ale soude dle iter.viator hadam, ze to bude pro me mnohem stravitelnejsi nez ihsahn nebo vetsina alb peccatum.
a propos spoluprace se siratorim je temer privilegium (viz jeho spartanska diskografie http://www.discogs.com/artist/Kenji+Siratori :p)
Pokud nekdo resil dilema, kdo ze je vlastne zodpovedny za mrdkovitost Peccatum, dostal v podobe solovek obou hlavnich protagonistu jasnou odpoved. 'Prekvapive' a zcela v duchu manzelskych tradic je to fifty/fifty //:=]
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek