OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Instrumentalny shred technicky death s podladenym strunovym aparatom a kvalitnym soundom. Chlapi skurvene vedia. Avsak co si pocneme my ostatni s takymto vybrusenym exercise audiobookom pre mlade gitarove talenty, na to nemam odpoved…
Slyšel už někdo to nové album Conquering Dystopia?
http://www.metal-archives.com/albums/Conquering_Dystopia/Conquering_Dystopia/404516
ad instrumentalna muzika - skuste Intervals a ich EP The Space Between.. su nikym, ale su skveli..
Novej Loomis celkem baví, je to takovej easy listening co ti tak prosviští kolem, ale příjemnej :)
Na novince neni tak jednoznačnej hit jako Jato Unit, ale to bude tim že teď tam neni moc slabých míst takže jeden nevynikne, ale nejvíc se mi z posledního alba líbí bonusovka, uvolněná písničková Reverie for Eternity.
http://www.youtube.com/watch?v=q7t8N0sXNh0
..ale Hangar 18 tam zazní hezky :-)
Poland
Pro mě je jednoznačný vrchol song Continuum Drift, ale asi hlavně díky Polandovi jinak je ta deska slabší než debut. I ten Friedman tam nějak nezazářil...
Mně se ten zpěv líbí. Dělá to songy zajímavější, třeba duet s Ihsahnem je skvělej ;-) a i ta baba zpívá docela hezky. Taky bych řek, že tentokrát Loomis dal dokupy víc zajímavejch melodií, ale tak silný momenty jako "Sacristy" nebo "Cashmeere Shiv" na novince nepřekonal.
Přijde mi spíš horší než minule - patrný přitlačení na pilu, několik nazpívaných songů navíc tak nějak rozbíjí koncepci. Neříkám, že špatný, dobrý je to. Ale tak nějak nad tim mam otazníky, no.
Si musím zohnať.
novinka sa mi paci velmi...
onanie....
Tenhle výraz používají jen laici nebo šumaři...
Vyborny instrumentalny album, na miestach kde vypusti paru a prejde aj k inym zanrom priam prekvapujuci, jedine co mi vadi je booklet s necitatelnym fontom v kontraste s pozadim, dodnes som si neprecital mena hosti, ja ich proste neviem precitat :)
Tak to jsme na tom stejně:-)
Zatím je to tak, že nikdy více Jeff Loomis než "Nikdy více" :-)))
Mě to album baví,tak nevim:-)Ale upřímně jsem zvědavý,jaký bude nový album "Nikdy-Více".
Mě ta studna právě vyschne tak nejpozději v půlce druhé skladby.
Jeff má nevyčerpatelnou studnici nápadů,takže neni se čeho bát:-)
Nějak u tohohle alba postrádám smysl. Pořád čekám, kdy začne Dane zpívat a hurá, máme tu nový Nevermore.
Masakr. Jen škoda těch riffů, mohly dobře fungovat na novince Nevermore. Tohle je plýtvání:-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek