OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja by som netvrdil, že aj lepší, než Septic Flesh...:-)
No než Septicflesh to už bych se neodvážil tvrdit :-)))
A Septicflesh
nebo než Septic_Flesh :-)))
Lepsi nez Septic Flesh, hehe.
ale tak nejak se nedivim, ze to placnul zrovna tady u moonspell, protoze to je opravdu metalova spina
Asi
Byl trochu mimo :)
škoda, že to více nerozvedl :o(((
Skoro ako keby si odskočil z litvínovjanovského blogu.
...asi dostal na kelímek od nějaké máničky...
Po letech konečně rozumný čtenář...
zmrdi metalistisky
ja nechapu metalisty co si kurva vubec vo sobě myslíte kdyš mavate hlavame že ste neco víc blejt do mikrofonu umí každej vytahneta ze skříííně stary černy tryčko a myslíte si co????????????????????hlavně že umíte překřížit ručičky hm...........
Mě zase naopak víc bavily Butterfly FX, Antidote a Darkness & Hope než ta současná hra na upíry.
Tak o Wolfheart asi nikdo nepochybuje.
Sin/Pecado mám rád aj ja. Avšak za najväčšie pecky od tejto Portugalskej bandy považujem ,,Wolfheart" a ,,Irreligious".
No, podle mě hluché období této sebranky bylo v éře těch pochybných eletronikou nasáklých slaďáčků. Antidote...
Me osobne alba po Butterfly Effect obvykle az na par songu z kazdeho dost nudi, Memorial povazuji za nejhorsi album, ktere kapela vydala. Zato Sin/Pecado mam mozna jeste radsi nez Wolfheart.
U mě tedy jednoznačně platí, že Moonspell = Wolfheart + pár skladeb z dalších alb.
Mě se líbilo Memorial, ačkoliv je pravda, že poté, co znovu nahráli skladby z dem, byl jasně vidět ten rozdíl mezi nápady z počátků, když k nim přidali dobrý zvuk a instrumentalizaci, a novější tvorbou. Na začátku byli rozhodně lepší.
Moonspell byli dost dobří, ale v posledních letech nějak neví, co mají hrát.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek