Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja by som netvrdil, že aj lepší, než Septic Flesh...:-)
No než Septicflesh to už bych se neodvážil tvrdit :-)))
A Septicflesh
nebo než Septic_Flesh :-)))
Lepsi nez Septic Flesh, hehe.
ale tak nejak se nedivim, ze to placnul zrovna tady u moonspell, protoze to je opravdu metalova spina
Asi
Byl trochu mimo :)
škoda, že to více nerozvedl :o(((
Skoro ako keby si odskočil z litvínovjanovského blogu.
...asi dostal na kelímek od nějaké máničky...
Po letech konečně rozumný čtenář...
zmrdi metalistisky
ja nechapu metalisty co si kurva vubec vo sobě myslíte kdyš mavate hlavame že ste neco víc blejt do mikrofonu umí každej vytahneta ze skříííně stary černy tryčko a myslíte si co????????????????????hlavně že umíte překřížit ručičky hm...........
Mě zase naopak víc bavily Butterfly FX, Antidote a Darkness & Hope než ta současná hra na upíry.
Tak o Wolfheart asi nikdo nepochybuje.
Sin/Pecado mám rád aj ja. Avšak za najväčšie pecky od tejto Portugalskej bandy považujem ,,Wolfheart" a ,,Irreligious".
No, podle mě hluché období této sebranky bylo v éře těch pochybných eletronikou nasáklých slaďáčků. Antidote...
Me osobne alba po Butterfly Effect obvykle az na par songu z kazdeho dost nudi, Memorial povazuji za nejhorsi album, ktere kapela vydala. Zato Sin/Pecado mam mozna jeste radsi nez Wolfheart.
U mě tedy jednoznačně platí, že Moonspell = Wolfheart + pár skladeb z dalších alb.
Mě se líbilo Memorial, ačkoliv je pravda, že poté, co znovu nahráli skladby z dem, byl jasně vidět ten rozdíl mezi nápady z počátků, když k nim přidali dobrý zvuk a instrumentalizaci, a novější tvorbou. Na začátku byli rozhodně lepší.
Moonspell byli dost dobří, ale v posledních letech nějak neví, co mají hrát.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek