Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neumi a neumeli by - dokazuji to dnes a denne... mne se naopak ten kontrast dvou mest libil, jako filmarsky symbol splnil ucel... ale bral bych to rozhodne jen jako sondu do sveta dvou konkretnich 'nestastniku/mucedniku' nez jako snahu o obecnejsi pohled...
to vypadá na velmi dobré téma
Spíše jsem to pochopil tak, že Palestinci by si taky uměli, kdyby nebyli od Izraele utlačováni. Ovšem na mém názoru o vyrovnanosti snímku to nic nemění:-)
Pěkná recenze a výstižná.
Chtěl bych se zeptat "Dala by se mu i přes uvedené v některých momentech vytknout inklinace k jedné z nesvářených stran (špinavý a vojenskými zátarasy zdecimovaný Nábulus versus naleštěný a ekonomické prosperity si užívající Tel Aviv)," to je míněno jako že snímek straní Palestincům (že jsou chudáci) nebo Izraelcům (že si umí své věci a svůj stát uspořádat)?
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Vložit diskusní příspěvek