INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
RÁJ HNED TEĎ - ale za jakou cenu? - zpět na článek
-
vike
19.1.2009 09:47Neumi a neumeli by - dokazuji to dnes a denne... mne se naopak ten kontrast dvou mest libil, jako filmarsky symbol splnil ucel... ale bral bych to rozhodne jen jako sondu do sveta dvou konkretnich 'nestastniku/mucedniku' nez jako snahu o obecnejsi pohled...
russel
19.1.2009 08:52to vypadá na velmi dobré téma
Dalas
19.1.2009 07:43Spíše jsem to pochopil tak, že Palestinci by si taky uměli, kdyby nebyli od Izraele utlačováni. Ovšem na mém názoru o vyrovnanosti snímku to nic nemění:-)
lemmy
19.1.2009 00:44Pěkná recenze a výstižná.
Chtěl bych se zeptat "Dala by se mu i přes uvedené v některých momentech vytknout inklinace k jedné z nesvářených stran (špinavý a vojenskými zátarasy zdecimovaný Nábulus versus naleštěný a ekonomické prosperity si užívající Tel Aviv)," to je míněno jako že snímek straní Palestincům (že jsou chudáci) nebo Izraelcům (že si umí své věci a svůj stát uspořádat)?
BLACK CURSE - Burning in Celestial Poison
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek