NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Killers nechcú byť novými U2, skôr sa ich snaha podobá túžbe byť nový Queen.
Podobností je viacero, okrem účesov obidvoch gitaristov.
Dokážu písať priamočiare rockové hity, ale nevadí im obohatiť výrazivo aj sladkým popom s výdatnou podporou kláves.
Obe kapely majú/mali výrazné spevácke osobnosti, ktoré dokážu zdvihnúť o triedu vyššie aj priemernú hudobnú produkciu.
Lenže pre Queen to bola iba etapa (aj keď trvala pekných pár rokov), u Killers práve druhý pól začína prevažovať, čo je na škodu veci.
Akoby vrahouni tlačili na to, aby s nich bola najväčšia kapela na svete. Lenže im vlhne pušný prach, hity jednoducho chýbajú.
Day & Age Vás neurazí, nebudete lámať CD na dva kusy, ale celý album sa iba tak mihne a hneď je preč.
Pritom Killers vôbec nie sú márni, keď sa snažia napísať čosi menej povrchné (posledný song, inšpirovaný smrťou matky gitaristu Davea ).
Lenže čaro prvých dvoch albumoch je preč. Schválne, pustite si prvotinu (pokojne aj Samovo mesto). To nie je úpadok, to je úplne iná kapela.
Počuvam akurát Battle Born, bohužiaľ mám podobný pocit ako z Day & Age. Síce čiastočne omilostili rockový zvuk, ale hity alebo čokoľvek zapamätateľné nehľadajte ani náhodou, Runaways je výrazná, ale zázrak ani originalita sama to nie je.
Nateraz to s The Killers vyzerá na mainstreamovú popovinu s výrazným spevom, ale akejkoľvek hĺbky či túžby priniesť niečo viac.
Už to nie je hudba, ktorá Vás donúti zastaviť sa, pustiť si nejakú vec znovu, prípadne otočiť celý album ešte aspoň raz.
Škoda, vyzerá to na mŕtvu kapelu, ale dúfam, že vrahovia z Nevady ešte nepovedali posledné slovo.
určitě mezi nima budou Deicide
Allegor: tak nebuď tajemný a pověz který...
0 bych si šetřil na kapely, které si poslechneš, neřekneš si fajn a ještě po měsíci ti po vyslovení toho názvu vstávají chlupy. A takový hrajou:)
..
Jedna z kapiel, ktore ked si vypocujes, povies si "Fajn" a to je asi vse...Tym padom za par rokov ani pes po Killers a im podobnym nestekne... 0bodov...
bravo Lojzíno - souhlas
Kajzr čífs killrs hajfs - všechno totální konzumní odpad bez špetky vkusu nebo čehokoliv jiného.. To už mlže člověk rovnou poslouchat mixér a rozhodně v tom rachotu najde víc hudebních postupů než v těhle srač..
Hot Fuss mám veľmi rád a ešte som si nenašiel čas aby som sa pustil do ďalších albumov, teraz však rozmýšľam či to vôbec má zmysel.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek