Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je to opravdu
uchvancující album, tady je jedna z prvních recenzí. Sice nejsem zase takovej doomař, ale tohle mi sedlo do nálady:))
http://www.metalunderground.com/reviews/details.cfm?releaseid=5890
já
poslouchal dneska ráno desku Isole - Born From Shadows (2011) ve sluchátkách ráno cestou do práce. Mlha, podzim, stíny. To album má neskutečnou atmosféru. Candelmass jsou z toho cítit na sto honů, ale to mi nijak nevadí. Opravdu povedený.
Počul som novinku len tak zbežne, ale je to dobré, lepšie, než predošlé materiály. Dosť tam ale počujem Candlemass.
a
co říkáte na notý album? Všude to sbírá hrozně kladný hodnocení.......
super
album, takhle po čase se k němu pořád vracím, Jedu to furt. Paráda.
napraveno
zkusím sehnat
jinak máte spojený odkazy na jejich stránky pod recenzí (nebo mi to nebere opera)
..po více posleších musím konstatovat, že novinka je pro mě jedno z nej doom alb vůbec...dokonalost...
Inu Isole jsou svým založením spíše vyznavači tradičního doomu s moderním feelingem. A tradiční doom nestál na growlingu tak jak je tomu u death/doomu. Navíc jsou hodně epičtí, na nový desce občas slyším podobnost s mými oblíbenci, holandskými ANOTHER MESSIAH (zvlášť riffy ve skladbě "Hollow Shrine"). Mě se album docela líbí. Sice chtělo víc poslechů, ale zklamaný nejsem.
Metalová média
Metalová média tuto kapelu docela dost tlačí. Proto jsem si "Bliss Of Solitude" koupil bez toho, abych si alespoň poslechl ukázky. Má chyba. Zase jsem jednou vyhodil čtyři stovky za věc, na kterou se bude v regálku prášit. Hlavně vokál mne docela irituje, do tak temné hudby by se hodil spíš trochu hrubší...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek