Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hundre tiez povazujem za ich najlepsi album, a to i s odstupom casu.
Nejdotaženější mi přijde právě Hundre..., dobrej je i Krek, ale i Masterpiss of Pain.
Vystoupení Khold na letošním Brutal Assaultu se mi hodně líbilo, najde se někdo znalý jejich tvorby aby mi doporučil nějaké jejich album? Arrow zmiňuje tuto zatím poslední desku...
stačí sterilizovať :)
No jistěééé soudruzi... Je to rebel! Je to kacíř! já bych mně upálil:-) Ne, zasteřlil a upálil!!!:-))
No jasně, se voe, je to Slim Shady svého druhu..
vsichni ostatni jsou pouhy plagiat!
myšák kulminuje v prosinci 2011
Zase jsi vysadil prasky?
Tato recka postrádá důležité/dějinné vazby! Na ´MP´ takový syndrom není výjimkou. Prostě tu píší o muzice jedinci, kterým definitivně chybí reflexe let minulých! TULUS = období, kdy se začíná psát příběh jménem KHOLD, který jednoznačně vrcholí albem " Phantom"! Vše ostatní je pouhým plagiátem... TULUS pak kulminují v bodě jménem ´Evil 1999´!!!
Táto recenzia sa vyznačuje istou repetitívnosťou.
dík za recku aj keď arrow pravdepodobne pospal dačo :-)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek