INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak tumulus mam uz doma, zbierka tym padom kompletna... :) ide sa na to...
CHIASMATIC prva minuta fajn, potom sa mi to zda nejak silene ....
Napiš mail přímo Krustymu. On Ti to obratem vylifruje. Kupoval jsem dva kousky a bylo to za nějakých 180,--.
Určitě!Zkus naštívit www.forgottensilence.net a tam máš vše potřebné.Cenově se vejdeš do jedné stokoruny:-)
Vřele doporučuji!
da sa to niekde objednat? nejak som to na BA prepasol....:(
Já si myslím, že FS je našich končinách absolutní top. A když ne No.1, tak max. No. 2 (co když totiž existuje nějaká ještě lepší kapela a já o ni nevím =).
Co se týče vinylu, tak FS zase někde jinde, zase trefa. Věc ale určitě bude chtít - oproti ihned srdcové Kro-ni-ce - čas.
Temperament je takový pohodový šmidlibojs. Nevadí mi to, ale ze židle nezvedá. Já tyhle věci nikdy extra nemusel.
Nesdílim zrovna tvrzení o FS.Je to jedna s nejlepších českých kapel a Tumulus je prostě super!Takže....
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek