Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
presne tak :)), Varga pobavil ako prisiel k okraju podia - to ocividne bezvysledne vyhodnocovanie situacie, buffroval,buffroval a nic,bez riesenia :)),zachranil ho 2x Freso
Cital som, ze bol skoro nedobrovolny stagediving :-)))
konecne som ich videl na Zelenej vode, Valihora ich neskutocne tlaci, zvukom by schovali vacsinu metalovych loserov...
Majster sa nezaprel a zase naznacil,ze zije vo vlastnom svete,tentokrat co sa tyka smerovej orientacie...
Je sympatické, že na metalovém serveru se člověk dočte i o takových hudebnících, jako je Marián Varga, kteří sice nemají s metalem nic společného, ale hrají vynikající muziku.
COLLEGIUM MUSICUM vystupia 20.9. na zaver festivalu komornej hudby Konvergencie v "chic" priestoroch bratislavskej Design Factory (koncert bude open air).
Neviem, ci budu hrat nieco specialne, ale listky su drahsie, nez do PKO a vystupenie ma pridomok "SPECIAL".
Mohli by zahrat "Konvergencie", nech to sedi s festivalom :-)
Inak Valihora tam dával dvojkopáky (minule sa mi zdalo, že nie), miestami to bol taký metal, že to sa nevidí :-))
a to som sa chcel do Blavy povodne vytrepat :((
Tak dnes to rozsekli uplne, Varga v super forme, ten isty, ale vypilovanejsi playlist, hoblovali riadne :-)
Zvuk
Mozno by som odporucil autorovi, aby bol pri prispevku ohladom zvuku trochu zdrzanlivejsi - zrejme bol uplne vpredu, kde nepocul ani tak zvuk, ktory ozvucoval salu, ale zvuk nastrojov, resp. monitorov. Vacsina vsak musela pocuvat ten zalostny pokus o zvuk, ktory takmer uplne eliminoval nadludsky vykon muzikantov na podiu. Bohuzial pre mna som absolvoval den predtym vystupenie v Ziline, ktore nielen po hudobnej, ale aj zvukovej stranke bolo strhujuce. Zvuk v PKO bol pre mna velkym sklamanim a keby som nesiel co najblizsie k podiu zo svojho povodne zakupeneho miesta, z koncertu by som absolutne nic nemal. Dokonaly cit pre cinely M. Valihoru by bol pre mna len viditelnym a nie pocutelnym umenim.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek