OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
http://www.musicradar.com/totalguitar/exclusive-stream-gojiras-new-album-lenfant-sauvage-549518
Nový album je výborný ...
další nový song
http://www.youtube.com/watch?v=HHaRQzCqv_s&feature=share
no hej má...ale aj ked si dáš na youtube niečo z The Way Of All Flash tiež je zvuk basovejší ako originál
Zvuk
Ten zvuk je fakt nějakej divnej, přijde mi to moc...přebasovaný? Takový zahuhlaný, přesně jak píše Petrucci podemnou.
myslím, že originál bude zvukovo o niečo čistejší
Súhlas, celý album bude pecka, verim tomu :)
...
Nová skladba super, jen ten zvuk mi přijde na Gojiru nějaký moc "zahuhlaný" a "neostrý".
výborný novy singel
no
skladba parádní, jen myslím, že bez těch hostů by to bylo fakt lepší,už se těším na nové album
Skvelý song,ale devin mi tam moc nesedí a je to dosť podobné na veci z posledného albumu.
Of Blood and Salt
Venku je ukázka z připravovaného EP:
http://www.youtube.com/watch?v=yBB5W2nQ8Ms
Oba hosty určitě poznáte na první poslech :o)
http://www.youtube.com/watch?v=sCcW2t0GP7A&feature=player_embedded Gojira na iránské show Scream for me, Tehran
http://www.youtube.com/watch?v=DGWHkojm48w Loď jménem Gojira:)
v poslednom titulnom songu je časť textu " Do not be afraid you are dying
And the four great elements oy your body are collapsing one into the other
It feels as if you are being crushed by mountains"
túto istú časť použil aj český Lvmen na albume Mondo song 12...nevie niekto odkiaľ to je?
Eště řekni že neonanuješ :-)
jako kdyby zalezelo na tom, kdo udela onanistictejsi prechod:)
Jasně že všim :-) To sou dobrý sóla, jenže takhle v samotnejch songách nehraje a na řadovkách sou právě jenom ty songy, že jo...
a všimol si si tam čo tam bubeník stváral? ako improvizoval medzi skladbami?
Moc nechápu proč všichni tak slintaj nad bubeníkem? Myslim že to hlavní tam dělá jenom zvuk bicích, kterej je perfektně vytaženej, takže po každym úderu si každej sedne na prdel. Jo, pár dobrejch nápadů tam je, ale jinak to nic vyjímečnýho neni. Třeba takovej bubeník Dillingerů nebo Car Bomb strčí celý tohle album do kapsy jednim songem a těm v názorech nikdo netleská... Ale nic proti, Gojira neni špatná. Víc než řadovky mě ale víc baví DVD The Link Alive, to je dobrej hřbitov.
aaa, bylo jen otazkou casu, kdy Ripak tuhle recku napise treba album The Link ma dobrou uvodni pisen, trochu pripomina prave zacatek od Art of Dying :))
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek