INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Myslim, že je to kult právě proto, že DT je jedno z mála alb Našrotů v češtině. Zase na druhou stranu má pozdější tvorba hodně co do sebe. Pokud jim zvukař dopřeje a když s nimi hraje Dréza na bubínky, tak se jedná o víc než dobrej koncertní zážitek.
ba ba, Destructive Tour je kult. úvodní hláška "Dědo, kde jsou lidi? Nejsou, Nikdo o tomhle koncertu neví. Já jsem tady hasič z tohodle baráku" je stále aktuální :-))))
Našrot neměli přecházet na angličtinu Hraboš by dokázal udělat kvalitní český
Destructive Tour je geniální nahrávka se skvělými texty, která dodnes baví :-)
I na Destructive Tour se mi líbí některý skladby do teď. Třeba vály jako It's fucking world, Spravedlnost nebo "cover" Hnijící královna nemají chybu.
Totálně našrot a Destructive tour určily můj hudební nevkus. Dodnes tyto nahrávky bezmezně zbožňuju. Pak už se mi to nelíbilo, ale i tam jsem rád, že tahle skupina stále ještě dělá rámus.
Diky za recenzi, Nasrot jsou moje srdcovka a tahle recenze sedi a jenom dokazuje ze rok 2008 nebyl tak spatnej, kdyz si az ted recenze na tohle album nasla cestu na svet. Osobne me tohle dospivani havlbroskych dost bavi. Kdyz si clovek "poslechne" prvotinu Destructive Tour(to se uz neda poslouchat presto CD porad pysne vlastnim) a novinku tak se nestaci divit :-)...
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek