Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sorry za ten první odkaz :-D
https://www.youtube.com/watch?v=COJ58_Z8p-s
God Dethroned - The World Ablaze (2017)
https://www.facebook.com/profile.php?id=1458035541
https://www.youtube.com/watch?v=EsJ0jPAJPcg
Mimochodem hned první diskuzní vlákno pod tím videem mě dostalo:-)
tož ale ten zpěv zní jinak než bejvávalo
Ta úvodní riffovačka výborná
God Dethroned "On the Wrong Side of the Wire"
https://www.youtube.com/watch?v=EsJ0jPAJPcg
No ja som teda len chcel podotknúť, že zvlášť prvý album GD okolo blacku ani nešiel, a s tým "blackened death metal" na archívoch je to také všelijaké, rozhodne by to, pokiaľ ide o textovú tematiku, sedelo skôr napr. na Behemoth.
Hovořit o BM možná není úplně mimo mísu. Novinka zní chvílema pomalu jako podlazenej a brutálnější pure black švédský školy, s deathovou atmosférou samozřejmě. Bohužel ne všechny songy v sobě mají ony zajímavé momenty, které se objevují v titulním songu. Často je to jen šílená rubanice....
Martin L.
No to jsem byl ja. Doufam, ze si se smichy nepretrhal. Je je nikdy nemel jako cisty deathtaky, a ten bordel co ted zase dodavaji me spise pripomina 666 hrozice.
jinak si je vyhledej na http://www.metal-archives.com/ - tam vedi vse nejlip :-0/
Novinka znie dosť sľubne.
Niekto povedal, že GD sú blackouši? Tu je tento týždeň vážne veselo.
Tak to bude bomba!
Wajt - [24.11.2010 10:18]
no je to dost masakr a dle me je to bohuzel radi zpet do rady 100 -vek blakousu tomu podobnych.
Příznivci období Liar of the White Worm - Toxic Touch budou pravděpodobně novým zářezem zklamáni. Kde Passiondale končí, Under the Sign of the Iron Cross začíná, a to ještě v brutálnější podobě.
Vyborna kapela a dalsi dobry album.No stale mam najradsej A grand grimoire.Toto si ale vsetci vypocujte.
Co člověk to názor... Sympatická sestava a téměř geniální album!
ďalší klenot typu Bloody Blasphemy sa síce nekoná,napriek tomu je to nadštandardné dielo...Sattlerova fascinácia vojnami pokračuje...
Včerejší koncert na Vostrově byl dost v pohodě. Nová kytaristka mi přišla slabší, ale jinak je to fajn holka. příjemný pokec s Henrim Účast byla bohužel bídná. Nové album je opět výborné. Vynikající studiová práce.
Passiondale - neni nic jineho nez dobre odvedeny standard teto kapely navic s opet s mirnym dosazenim novych prvku (ten cisty zpev, no). Za pozornost urcite stoji koncept. Za moji malickost se o zadne zklamani nejedna, dokonce bych se album odvazil bodove hodnotit stejne jako predchudce, tady 8.
Nevim proc, ale mam pro tenhle jejich mix, black, thrash, deathu slabost..
Pozuruji, ze povsechne ty holandskym kapely me takovym tim dobre odvedenym standardem oslovuji mnohem vice nez ostatni "dobre odvedene standardy"..
Z učebnice kterou už někdo 100x prolistoval a získané informace použil.. hm.. a bude hůř vážení.
...tak podle mě je to návrat k soundu právě albu bloody blasphemy, na kapele se mi líbí hned rozpoznatelný rukopis, melodické skladby jsou jak z učebnice...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek