NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novinka je venku
https://www.youtube.com/watch?v=ZdjU36Z30B8
Tak z posledního Malakianova rozhovoru vyplývá, že songy na novince SOB jsou z věcí, který napsal a natočil už před 5 - 6 lety. Že má spoustu materiálu, ale nechtěl nic vydávat, dokud nebylo jasný, jak to bude s novou deskou SOAD, v kterou evidentně 3/4 kapely (naivně) doufaly. Že některý věci se mohli použít pro SOAD a některý pro SOB. Teď, když je jasný, že maestro klasické a symfonické hudby novou desku systémů neumožní, Malakian prostě vydá část toho nabušenýho šuplíku, kterej psal posledních několik let, pod svým jménem. Desku ve studiu natočil úplně sám během 10-ti dnů.
Druhá deska přeci jen bude. SOAD jsou u ledu....
https://www.youtube.com/watch?v=wsmmQ1EqSIc
Zatím to nechci hodnotit, ještě sem to moc nenaposlouchal, ale musím říct že mě to proti Serjově sólovce i proti posledním SoaD dost nudí...
Inu uvidíme :)
mě SoB přijdou ve srovnání s Tankianovou sólovkou tak na stejný úrovni. Kupodivu, mě ale ta Malakianova bavila delší dobul.
odvárek
Album mi přijde slabé. Tankianova sólovka se mi dost líbí, ale Malakian mě celkem zklamal. Přijde mi to prvoplánové a příliš "jednozvučné". SJ tam fakt chybí. Doufám tedy, že reunion opravdu přijde, hudební scéna ještě pár alb SOAD potřebuje :-)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek