Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Great White - Elation (2012)
Nikdo nemá žádné postřehy k novince Elation? Podle mého se hodně povedla, i když mi někdy mi ten agresivní frackovitý zpěv Terryho trochu vadí.
Oproti GW Jacka Russella to je rajská hudba. Ten šašek je naprosto vyřízenej.
Elation (2012)
Elation s Terrym Ilousem (ex-XYZ) je venku. Jsem v půlce desky a docela se mi to líbí. Nejsem však znalec tvorby GW.
Hele, možná stojí, ale já to mám asi jinak než Niki Krofta :-)...nebaví mě ani Bon jovi po změnách směrem od bombastické glam-metalové produkce k civilnějšímu pojetí, je to přímá uměra. Jenom vím, že ty další alba byla více méně solidní, ale už ě to mocnebralo, tu kapelu už jsem postupem let sledoval méně a méně...ale vodítkem budiž účast Marka Kendalla, kterej odešel právě někdy v devadesátkách a díky němu postrádali hodně velkou skladatelskou sílu, on byl tím nejdůležitějším.
Great White
@ Stray: Dík za názor. Alba 1996 - 2009 nestojí za pozornost?
Já doufám že nové album GW "Elation" s Terrym Ilousem (ex-XYZ) za mikrofonem vyjde. Z živých klipů jim to šlape hodně dobře.
//:=]
Povrchní film, i když celkem zábavnej - jak tam na konci filmu (už jakoby v devadesátkách) hlavní hrdina seděl na židličce ve svetru a hrál nějakej folk-grunge a prezentovali to jako že zmoudřel a našel se - BLIL JSEM! :-))
trochu offtopic ::
Stray, vcera jsem po ocku sledoval Rockera (Wahlberg/Aniston) a vzpominal na tebe //:=]
Mému vkusu jsou nejbližší - dvojka "Shot In The Dark" (86) a nejslavnější "Once Bitten..." je to totiž ještě furt takovej ten gradační glam metálek, postupem let pak inklinovali víc k blues rocku, tím nechci říct, že ty další alba už jsou horší, ale je to jinde - víc balad, víc akustiky a americké benzínkové poetiky plné klobouků a kozaček - takže jak "...Twice Shy", tak "Hooked" také dobré, ale pro mě už lehounce klesající tendence (je to měkčí)...lze říci, že až do roku 1994 vydávali kvalitní alba, ale vrchjol jednoznačně 1986-89.
Pardon ...
Great White
V souvislosti s právními tahanicemi o jméno / značku Great White a kydáním hnoje na fetku Jacka Russella: http://legacy.roadrunnerrecords.com/blabbermouth.net/news.aspx?mode=Article&newsitemID=173053
... bych rád poprosil Straye i ostatní čtenáře o doporučení co od Great White poslechnout ... ?
Ano, vím že komerčně nejúspěšnější jsou Once Bitten ... Twice Shy. Alb však mají mnohem víc a popularita vždy neznamená kvalita. Co by mi znalec této kapely doporučil a proč? ;-)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek