OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dobře napsáno :)
já se z toho dozvěděl dost na to, abych si při nejbližší příležitsoti pořídil ono garážové CD a chlapce pochválil :)
klobouk dolů, RIPe,
tahle recenze mě fakt pobavila. Krása. A Mitote rovněž krása, jak v kouzelné garáži, tak kdekoliv jinde naživo.
Asi nebude zbytí
a budete si to muset, chlapci, taky poslechnout. Ono totiz jinak se o ty desce a ty garazi, ve ktery je koncert uplne na jinym levelu nez v klubu, nedozvite nikdy nic a budete jen nadavat na recenzi, kterou ste nepochopili. protoze neznate tu garaz! je to zacarovanej kruh :))
Souhlasim s Frostem, parádní recenze a myslim že je celkem jasný když si to pořádně přečteš o jakou hudbu tady jde...
tam se ještě mluví o post-HC, Envy a Neurosis.
Froste, fantazii nechme stranou, tahle recenze má prostě absolutně nulovou výpovědní hodnotu, protože její obsah by se dal napasovat na prakticky kteroukoli indie/garage desku.
Váňo čti mezi řádky or die.. Všichni chtěj všechno "po lopatě" protože mají fantazii na bodu mrazu. RIPe dobrá práce.
Tak to je žrádlo,asi se půjdu podívat do garáže.
Sorry, ale tohle není recenze. To je autorova onanie. O samotné desce jsem se nedozvěděl prakticky nic.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek