Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ja
hodnotit desky acceptu je problem,všechny jsou maximalne dokonaly a najit jednu horší je obrovskej problem,všem deskam davam 10,nejde jinak
Metal Heart je vynikající píseň, ale celé CD mi přijde horší než Restless a Balls
to stray
Jasné, METAL HEART je aj pre mňa vrchol.... Ale oveľa radšej ako "Restless and wild" mám predsalen "Balls to the walls" a teraz po rokoch sa mi viac páči aj "Breaker"...
Ty desky jsou pro mě uplně stejně kvalitní - 9/10. Metal Heart beru za vrchol - 10/10, tam nic neřeším. :-)
Mne sa tiež "Restless and wild" nezdá až tak extra tvrdé a nárezové... iež som po úvodnom songu čakal smršť a ona sa nekonala, aj keď dojem z úvodu pretrval zhruba až po 5-tu "Neon nights", až tam som zbadal, že to nie je až taká extra rýchla mastenica...:-))
Ale Stray tak to není! Celý RESTLESS je přece v drsným nářezu! Fast As A Shark dominuje jasně ale většina věcí až na závěrečný Princess jsou neskutečně tvrdý věci. Tohle album už neni tak nekompromisně agresivní o tom se snad nebudeme dohadovat. Mě příjde Ball středně tempé a čekal jsem víc. Osobně myslim že UDO už nikdy neudělal tvrdší album než RESTLESS AND WILD.
daveyy: Tady jasně vidíš jak důležité je umístění prvního tracku na desce, Když je to rychlej vejplach, tak všichni vnímaj album jako nářez. Přitom si opravdu nemyslím, že by Restless byla oproti Balls nějaká bfujavice, jen má prostě jako první skladbu nátěr, zatímco Balls má zemitej pochod.
Ta deska opravdu neni vůbec slabá ale pro mě zásadním problémem je že je naprosto jiná než předchozí RESTLESS. Já čekal v té době další díl divočiny a tohle je více umírněné. Proto byla Balls To The Wall pro mě zklamáním. Dneska už na ni koukám jinak ale muj favorit to prostě neni.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
Vložit diskusní příspěvek