OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ja
hodnotit desky acceptu je problem,všechny jsou maximalne dokonaly a najit jednu horší je obrovskej problem,všem deskam davam 10,nejde jinak
Metal Heart je vynikající píseň, ale celé CD mi přijde horší než Restless a Balls
to stray
Jasné, METAL HEART je aj pre mňa vrchol.... Ale oveľa radšej ako "Restless and wild" mám predsalen "Balls to the walls" a teraz po rokoch sa mi viac páči aj "Breaker"...
Ty desky jsou pro mě uplně stejně kvalitní - 9/10. Metal Heart beru za vrchol - 10/10, tam nic neřeším. :-)
Mne sa tiež "Restless and wild" nezdá až tak extra tvrdé a nárezové... iež som po úvodnom songu čakal smršť a ona sa nekonala, aj keď dojem z úvodu pretrval zhruba až po 5-tu "Neon nights", až tam som zbadal, že to nie je až taká extra rýchla mastenica...:-))
Ale Stray tak to není! Celý RESTLESS je přece v drsným nářezu! Fast As A Shark dominuje jasně ale většina věcí až na závěrečný Princess jsou neskutečně tvrdý věci. Tohle album už neni tak nekompromisně agresivní o tom se snad nebudeme dohadovat. Mě příjde Ball středně tempé a čekal jsem víc. Osobně myslim že UDO už nikdy neudělal tvrdší album než RESTLESS AND WILD.
daveyy: Tady jasně vidíš jak důležité je umístění prvního tracku na desce, Když je to rychlej vejplach, tak všichni vnímaj album jako nářez. Přitom si opravdu nemyslím, že by Restless byla oproti Balls nějaká bfujavice, jen má prostě jako první skladbu nátěr, zatímco Balls má zemitej pochod.
Ta deska opravdu neni vůbec slabá ale pro mě zásadním problémem je že je naprosto jiná než předchozí RESTLESS. Já čekal v té době další díl divočiny a tohle je více umírněné. Proto byla Balls To The Wall pro mě zklamáním. Dneska už na ni koukám jinak ale muj favorit to prostě neni.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek