OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Limitka dnes došla a na první poslech zatím velmi dobré a řekl bych, že se to ještě zlepší.
Album je to skvělé. Dnes mi poslali limitku This Mortal Coil, tak snad brzy dojde.
nuda, asi som hluchý :(
Co sa tyka Dream Theater . Posledny album Black Clouds atd.Je vyborny...Hoci som spociatku hovoril, ze je to nuda, zapocuval sa a zistil , ze je skvely a nadpriemerny album. REDEMPTION vsak nahrali nieco este viac kvalitnejsie..Neuprimnost,a ko tu nejaky rýpal napisal nevidim. 11 bodov z 10-tich..!
Inu...Dream Theater tras sa...Dobry album...
Opravdu intenzivní záležitost - vynikající deska, někde mezi 9-10, ještě si to musím párkrát poslechnout.
Pre mna fantazia.
Tak to som uz od Progress metalu necakal ,ze sa takto pozastavim a nadchnem.Su prej v Plzni treba zvazit ci neist. :)
K DT se tady vyjadřovat nebudu, ale Snowfall je naprosto peckoidní album. Krása.
Ja myslím, že si z diskografie Dream Theater môže každý pre seba niečo vybrať a to je tiež plus...pre mňa sú najlepšie Awake, Falling Into Infinity, Metropolis Pt.2 a Octavarium, ale rešpektujem ak sa niekomu páčia iné albumy. Nie je to nič iné, ako vec vkusu...
Krásná práce, netřeba nic dodávat!
první disk je takový dost problematický, to bych chápal, ale disk druhý je čistá pohádka :)
Six Degrees nepovedený vtip? Inu, Stray. :))
Nepovedená ve smyslu - NUDA, už je toho příliš. :-)
Hele, jak kdy. Některá alba DT beru jako hodně nepovedený vtip (Six Degrees Of Inner Turbulence), jiná naopak jako adepty na TOP příslušné dekády (Images And Words). Z mého pohledu byla u DT celá 90tá léta povedenná a krom Octavarium celá tahle dekáda naopak nepovedená. :-)
Jenže DT jsou i písničkoví, jinak by nikdy nemohli být tak úspěšní. V tom také spočívá jejich kouzlo. V té hromadě tónů je téměř vždy ukrytá silná píseň. A tu onanii, přesněji exhibici, dokážou stále ještě náležitě podat.
Co je na exhibici povinného? Je na každém jestli chce dělat písničky nebo onanistický sračky.
Ano, Falling a Octavarium se v tomto bodě (snaha o větší líbivost, resp. písničkovost) protínají. I z hlediska "povinné" exhibice jsou to velmi umírněná alba.
ja tiež
Falling Into Infinity je parádní deska, mám jí určitě radši než Metropolis Pt.2.
LaBrie sa v rozhovoroch vyjadroval skôr o tom, že ich do toho tlačilo vydavateľstvo a takmer sa vtedy kvôli tomu rozpadli. Takže možno aj mali v úmysle byť "radio friendly" ale niekto im pritom stál za chrbtom. :) "Radio friendly" sa im podľa mňa v plnej miere podarilo byť na Octavariu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek