Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Martin je fakt klassa
Opravdu zdařilá recenze. Jelikož když jsem Sabbaty začal poslouchat (mé první album bylo Heaven and Hell) pořídil jsem si The Sabbath Stones (Martina jsem v té době neznal), myslel jsem, že téměř vše zpívá Dio. Jen mi bylo divné, že je Ronni jako autor napsán jen u TV Crimes. T. Martin je fakt třída. Za zmínku stojí i projekty Dario Molloem - Cage či Giuntinim - Giuntini Project 2 a 3
Tony Martin je spevácka extra trieda.V tej dobe im zachránil krk!Škoda ,že si to aj Sabbathi nepriznajú. Vo všemožných dokumentoch ho ani nespomenú.Napr. dokument BBC. Ten chlapík si to určite nezaslúži.
Ray Gillen
@ Dagon: Ano, a hlavně ten ďábelský smích... ;-)
@ Stray: Dík za povedenou recenzi, snad jen jeden fakt a sice že Ray Gillen z BS odešel, oni ho nevyhodili:
http://www.black-sabbath.com/personnel/timeline.html#1987
http://www.black-sabbath.com/personnel/gillen.html
Po Gillenovi na tomto albume predsa len niečo zostalo. A síce niektoré backing vocals v skladbe Nightmare
Jo, kámoš mi nedávno pouštěl tu verzi Rayem Gillenem, je to někde na netu. Zní to taky sakra dobře, díky Gillenovi trochu zeppelinovsky.
Výborná recenze.
Martin je více pompéznější (Dio zase heavy). Potřebuje "nadýchanou" produkci. Na Dehumanizer si ho nedokážu představit.
Martin
S recenzí naprostý souhlas, snad jenom rozvedu že Martinův hlas je opravdu téměř totožný s Diem a nezasvěcený posluchač by si jej mohl zaměnit.
Super recenzia, už sa teším na moju srdcovku Headless Cross.
Pěkná recenze
Eternal Idol má tu krásnou vlastnost, že čím víc ho posloucháte, tím víc se vám líbí. Poslední čtyři měsíce ho nějak nemůžu vyhodit z přehrávače :-)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek