Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Priznávam, že Accept som prestal sledovať po vydaní "Objection overruled" a k "Death row" a "Predator" som sa dostal až celkom nedávno, no po pár vypočutiach to nie je až taká katastrofa... Uvidím, čo to povie po pár týždňoch... zatiaľ ma to baví.... Hlavne zvukovo je to dosť surové....
no
mě se tohle album ve svý době mooc líbilo a dneska se k němu rád vracím. Moc se mi líbil zvuk kytar......
Row...
...taky mi nepřijde tohle album dvakrát vydařené. Nezastávám názor, že zahazovat osvědčené koncepty je u kapel jako Accept to nejvhodnější. Oproti předchůdci na mě působí Death Row tak jako sevřeně...zkrátka né jako Accept. I ten všemi nenáviděný Predator je u mě oblíbenější (když vynechám Primitive) než Death Row.
přesně tak, přidat do toho vyhrávky, bylo byto o něčem jiném. Predator už je vybrakované šuplíky, ale i tak je o půl bodu lepší než tohle....
No já bych tuhle fošnu nepovažoval až tolik za úspěšnou. Pravda tvrdší drive je na první dojem v kombinaci s Udovym křaplákem zajimavý a několik zajimavě znějících skladeb tu bezesporu taky je, ale. Vyznění alba se poněkud vzdaluje koncepci Accept a i když já ho celkem příjmul většina fanoušků klasických Acceptů nikoli. Prostě si myslim že na rozdil od předchozího alba se toto vzdálilo klasickému konceptu a nebylo proto moc úspěšné a Predator to dorazil. Připadlo mě to jako když skupina už neví jak dál. Podobné tápání jsem zaznamenal i v solové tvorbě HALFORD té doby.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Vložit diskusní příspěvek