Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Retro jak řemen, supr se vším všudy, vokály nevyjímaje... krásná reminiscence na staré AMORPHIS, Elegy a Tales.
Vokály jsou právěže skvělé. Hrozně mě to jako celek baví.
Podľa mňa je to dosť fajn.. EP bola spolovice vykrádačka novšej éry Amorphis, album našťastie znie trochu inak
já
se na desku moc těšil. LP mě pěkně navnadilo, ale po asi týdnu poslechu mě CD přestalo bavit. Hrozně mě serou pasáže kde zpívají čistě. Škoda. Vypadalo to nadějně.
tohle EP je super na druhou stranu, jen hodně jiný než album, který mě zklamalo.. no co už, tak maj rádi Jethro Tull no.. kdo nemá..
Podle mě album stojí tak trochu za hovno, ale jak je ctěná libost :)
Album je moc dobrý. Recenze již brzy...
fantasticke EP ktore bolo este prekonane plnym albumom...
hrozné
nič extra, ale dá sa
no
já nevím, mě to přijde parádní CD.......asi jsem staromilec.....já o tomlhe mini CD četl na Lords of Metal a tam to hrozně chválili. Těším se na desku.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek