Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po Predatorovi jsou desky U.D.O. možná méně třpytivé pro americké uši, ale kvalita je bez kompromisů zachována a i v letech, kdy si dal Mistr zaslouženou pauzu na občerstvení, se na jeho albech s ocelovou jistotou nacházelo alespoň 3 - 5 zaručených tutovek.
Souhlas! U.D.O. 87-91 parádní desky a klasiky žánru, ale po Predator jsou U.D.O. jen šeď a průměr. Proč? Mathias Dieth byl jen jeden a takový parťák Udovi sakra chybí! Kaufmannův kolovrátek to totálně zazdil! Pravda, poslední deska je velké překvapení. Noví sekýrníci mají hráčsky na Dietha, ale kreativně zatím bohužel ne.
ř
Obj.Ov. celkem v pořádku, ale jedna věc mi nehraje. Udo sólově z pželomu ´80 -´90 let byl boží, reunion jenom kvalitní a potom zase Udo sólově kraloval...
Tak pro mě je srdeční záležitostí deska Objection Overruled. Ale Predator hodnotím rovněž vysoko, sice nedrží tak úplně pohromadě a poslední věc Primitive je opravdu primitivní, ale jinak... geniální CROSSROADS s tím akustickým outrem a pěveckým soubojem Uda a Petera Baltese - nádhera, Run Through the Night, Hard Attack nebo Baltesem nazpívané dvě skladby Lay It Down a It Ain't Over Yet. Věčná škoda, že album tak zapadlo. UDO mi přijde čím dál víc monotónní, šablonovité, jen aby byla pravidelná dávka skladeb.
Nějak mi ta deska neleze do hlavy, pro mě ji zastíní všechny desky U.D.O.
= nějak mi ta matyka neleze do hlavy, asi su blbé....
Moje nejoblíbenější placka Accept. Trstuhodně zapadla. V porovnání s takovými U.D.O. ala Solid či No Limits neskutečná pecka.
parada
Tornilla poznam z TT Quick dlhé roky. Pre mňa to bol jediný Uda nahraditelný spevák. Stalo sa - je tam a doska sa vydarila. A song typu Metal Heart možno pride /hoci Pandemic. alebo Shades Of Death - no neviem...../čas ukáže
Však ona Louisova spíše negativní než pozitivní recenze brzy všechno rozčísne a vnese trochu světla. :-) Nakonec budu ještě za obhájce.
To nám je jasné :-) z Predátora moc energie nesálá :-(
Mám samozřejmě na mysli Blood of the Nations, ne Predator...
Desku poslouchám poprvé a dost mě překvapují ty ze začátku záporné názory. Zpěvák je skvělý, zvuk je parádní a energie z toho stříká. Staré desky vlastně neznám ale tak svěží metalovou desku staré školy jsem už několik let neslyšel...
album teprve roste... :)
Tak co je s tou slibovanou reckou?(:
recenze
pro zajímavost:
http://www.metalunderground.com/reviews/details.cfm?releaseid=3810
no to co je před baladou, se mi teda fakt moc nezdá....teda první tři songy sou dobré, ale další slabota
ba ba, poctiva osma by tomu urcite slusila.
myslím
že se na těch osm dostaneš. U mě zatím 8,5-9/10. Mě to prostě povalilo.......
Těch 7,5 myslím že už vydrží. Jinak jsem rád, že hlavní recenzi píše někdo jinej, ale druhej pohled bude mít určitě formu vysvětlení toho faux pas.:-)
Po těch 14 letech tam byl tvůrčí přetlak tomu se nemůžeš divit. Ale songy typu metal heart se už dneska nedělají (bohužel)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek