Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po Predatorovi jsou desky U.D.O. možná méně třpytivé pro americké uši, ale kvalita je bez kompromisů zachována a i v letech, kdy si dal Mistr zaslouženou pauzu na občerstvení, se na jeho albech s ocelovou jistotou nacházelo alespoň 3 - 5 zaručených tutovek.
Souhlas! U.D.O. 87-91 parádní desky a klasiky žánru, ale po Predator jsou U.D.O. jen šeď a průměr. Proč? Mathias Dieth byl jen jeden a takový parťák Udovi sakra chybí! Kaufmannův kolovrátek to totálně zazdil! Pravda, poslední deska je velké překvapení. Noví sekýrníci mají hráčsky na Dietha, ale kreativně zatím bohužel ne.
ř
Obj.Ov. celkem v pořádku, ale jedna věc mi nehraje. Udo sólově z pželomu ´80 -´90 let byl boží, reunion jenom kvalitní a potom zase Udo sólově kraloval...
Tak pro mě je srdeční záležitostí deska Objection Overruled. Ale Predator hodnotím rovněž vysoko, sice nedrží tak úplně pohromadě a poslední věc Primitive je opravdu primitivní, ale jinak... geniální CROSSROADS s tím akustickým outrem a pěveckým soubojem Uda a Petera Baltese - nádhera, Run Through the Night, Hard Attack nebo Baltesem nazpívané dvě skladby Lay It Down a It Ain't Over Yet. Věčná škoda, že album tak zapadlo. UDO mi přijde čím dál víc monotónní, šablonovité, jen aby byla pravidelná dávka skladeb.
Nějak mi ta deska neleze do hlavy, pro mě ji zastíní všechny desky U.D.O.
= nějak mi ta matyka neleze do hlavy, asi su blbé....
Moje nejoblíbenější placka Accept. Trstuhodně zapadla. V porovnání s takovými U.D.O. ala Solid či No Limits neskutečná pecka.
parada
Tornilla poznam z TT Quick dlhé roky. Pre mňa to bol jediný Uda nahraditelný spevák. Stalo sa - je tam a doska sa vydarila. A song typu Metal Heart možno pride /hoci Pandemic. alebo Shades Of Death - no neviem...../čas ukáže
Však ona Louisova spíše negativní než pozitivní recenze brzy všechno rozčísne a vnese trochu světla. :-) Nakonec budu ještě za obhájce.
To nám je jasné :-) z Predátora moc energie nesálá :-(
Mám samozřejmě na mysli Blood of the Nations, ne Predator...
Desku poslouchám poprvé a dost mě překvapují ty ze začátku záporné názory. Zpěvák je skvělý, zvuk je parádní a energie z toho stříká. Staré desky vlastně neznám ale tak svěží metalovou desku staré školy jsem už několik let neslyšel...
album teprve roste... :)
Tak co je s tou slibovanou reckou?(:
recenze
pro zajímavost:
http://www.metalunderground.com/reviews/details.cfm?releaseid=3810
no to co je před baladou, se mi teda fakt moc nezdá....teda první tři songy sou dobré, ale další slabota
ba ba, poctiva osma by tomu urcite slusila.
myslím
že se na těch osm dostaneš. U mě zatím 8,5-9/10. Mě to prostě povalilo.......
Těch 7,5 myslím že už vydrží. Jinak jsem rád, že hlavní recenzi píše někdo jinej, ale druhej pohled bude mít určitě formu vysvětlení toho faux pas.:-)
Po těch 14 letech tam byl tvůrčí přetlak tomu se nemůžeš divit. Ale songy typu metal heart se už dneska nedělají (bohužel)
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Vložit diskusní příspěvek