NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BuKy>
Album se mi líbilo, moc. Myslím, že je to z recenze více než patrné. A právě k onu nadšení moc racionální důvod nebyl, a to právě díky tomu, co píšeš- protože je deska v podstatě jen spojením něčeho minulého. Ostatně to v recenzi zaznělo spolu s pár příklady, co je tou podobností myšleno. Nepovažuju za divné říct, že mi v tomto případě líbí-nelíbí přijde dost nepodložené, ale nemohu si pomoct. Logicky pak ani moc "argumentů" uvést nemohu.
To, že "recenze na tuctový post-rocky na tomhle webu vyznívá mnohem víc optimisticky, než si podle mě zaslouží" je dost možná nejen tvůj názor. Na druhou stranu plno desek jiného žánru, kterému zrovna neholduji, je "podle mě nadhodnoceno". To ale neznamená, že je to špatně, nebo že v onom "nadhodnocení" mám pravdu.
BuKy: Chces BAN?
v-dur - tu logiku bych v tom asi viděl taky. z čehož vyplývá, že značná část redake si na týhle vlně post-rocku hodně fičí.
ale nenene, já nemyslel, že se mají psát jen pozitivní recenze. jenže právě: značná část, možná i většina recenzí na tuctový post-rocky na tomhle webu vyznívá mnohem víc optimisticky, než si podle mě zaslouží. žádná invence, slyšeli jsme to stokrát, dobře se to poslouchá, tak co. za sedm a půl, chápeš. ale ök, více méně je mi to fuk.
já neříkám, že tahle hudba je prázdná a nemá smysl. (byť mi jako posluchači většinou nic moc nedává). spíš mě zaujal právě fakt, že všichni píšou, jakej je to hype, bublina a stokrát vyřčená věta, ale desku, kterou recenzujou vlastně docela pochválí a s chutí napíšou další podobnou.
osobně mi v tom chybí nějakej hlubší vhled a srovnání. ty recenze na mě působí stejně šablonovitě jako ty desky, o kterých se v nich píše.
skôr by som za tým videl logiku "keď som si to už vypočul, napíšem o tom aspoň pár slov, nech to má význam".. M. sa album inak zjavne páčil, tak čo..?
okrem toho, robiť webzin len s pozitívnymi recenziami by bola hlúposť, nikto by nám neveril ani slovo ;)
mě občas na metalopolis zaráží (mj.) jedna věc: všichni v recenzích na post-rocková klišé nezapomínají dodávat, že ví, že jde o klišé a že se nic nového pod sluncem neděje, přesto se tu recenze na další a další "bezejmenná" (jméno jako distinktivní prvek) jména neustále objevují (tím nemyslím proslulost kapely)... jak na běžícím páse. v řadách za sebou.
metalopole tak pomáhá redukovat post-rock na to, co dneska post-rock znamená pro jen okrajově obeznámeného posluchače (instrumentální, melancholická hudba, kde se střídaj brnkačky s tím, co se nazývá gradace), ačkoliv si tahle omezení škatulky post-rock (alespoň podle toho, co recenzenti MP deklarují), uvědomuje.
vás ten hype tak zajímá? nebo je to kvůli tomu, že je jednoduchý šablonovitý recenze na šablonovitou hudbu?
toť poznámka obecně. chuť autorky poslouchat Tesu a podělit se o dojmy s publikem jí samozřejmě vůbec nezazlívám. :)
můj názor na kapelu a zvláště poslední desku: naprosto nezajímavý tucet.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek