OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mně se to totiž taky velmi líbí
Neznal jsem, dík.
Souhlas, jednu dobu jsem poslouchal hodne. Avarice And Prodagility - perfektni skladba. Dik za pripomenuti.
zaujímavé a dobré
btw co říkáte na jeho projekt Professor Fate?
chlapi vdaka za osviezujuci rozhovor. pre ludi co nepoznaju tvorbu to musi spolu s fotkami byt na neuverenie. ;-))))
(a za Technogoat aspoň nějakej metááál)
jinak mi prijde priznacny, ze takovou spinu ze sebe vyvrhne zase prave clovek, kterej je puvodne z birminghamu :)
kurva, jsem si to po letech zase pustil - za Pandemonic Hyperblast by mel byt Sir Mick Kenney povysen do slechtickeho stavu :))
dobre fotky, dobry intie, i kdyz vlastne jen o jednom tematu (kazdopadne aspon nenudilo :)
Uplne ho chapu a souhlasim s "Rozhodne som však už unavený z toho, ako majú dnešné kapely dokonale vyšperkovaný zvuk a každý tlačí len a len na techniku. Ja chcem počuť skutočnú, rýdzu hudbu a tá je v súčasnosti zabíjaná tým, kam všetky tieto veci smerujú. Všetko je až príliš perfektné, umelé, uniformné."
naštěstí se to týká jen metalovýho mainstreamu, v podhoubí je pořád dost "skutečné hudby"..
to co tvrdí o posledním albu je asi očekávatelný, ale zvlášť v souvislosti s tou předchozí citací mi přijde, že nevidí, jak se sám trochu dostává do podobné pasti.
codex necro byl opravdu z hlouby srdce jak nejhloubejc to slo (mozna az z paty :)
Imidž je nanič, počúvaj... Anaal Nathrakh. :)
To vyhlásenie, že "Black metal bol na môj vkus vždy príliš mäkký..." vedľa tých fotiek ako z rodinného albumu ma dosť pobavilo. Ale tak pri nich to sedí, len čo je pravda.
Diky za rozhovor.
Rudi, len závidíš nám fešákom :p
Nemôžem si pomôcť, veľmi mi pripomína jedného spartakovského pästiara.
fajn cukríkovské fotky; naživo je to taký nenápadný sympatický krpec :o)
Díky za rozhovor, chlapi. Mohl být sice trochu delší, ale jinak v poho.
Fajn rozhovor v rámci možností.
dik, hosi
martin: sakra, to nam uslo ;)
dudri: no, odpovedal si si sam, cez mail je to s tym rozvijanim tem zalostne
Ahaaa, tak on Mick hrava v MISTRESS na bubny, okej, odvolavam :)
Pravda, nevyzera moc metalovo. Najviac ma ale potesilo zvyraznene slovko cool :)
Inak chvalim rozhovor, zrejme nebol priestor viac rozvinut niektore temy, ja by som sa ho napr. spytal na porovnanie bicej masiny a realneho bubenika pri tvorbe materialu. Cez emaily ste to robili?
Pekne, pekne, ale "ňho"?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek