OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vike - [12.3.2012 22:16]
Latentní? V žádném případě!
tedy
musím se také připojit ke chvále. Šlape jim to pěkně. Krásná poetická deska ve stylu Cannibal Corpse !!
Torture
Veľmi slušný album, vyslovene hitových momentov je tam viacero, napr. spomenutá The Strangulation Chair. Zvuk je paráda, po dlhšej dobe je basa viac vytiahnutá dopredu. CC len zase potvrdili že na nich sa dá vždy spoľahnúť :)
vike může dorazit též :).. Do kategorie spadá :))
přesně...zavolej nám do klubu
MoRt8 :: latentni buzerant tajne doufajici v oralni znasilneni ? tzn idealni redaktor pro marast...
nechceš to jako znalec napsat pro marast ? :)
Výborný jak je tohle subjektivní. Mě přijde tahle deska mnohem hitovější, než cokoli po Bloodthirst. As Deep As The Knife Will Go a The Strangulation Chair můžou do hitparád. A zavírák Torn Through? Ty vole ten nástup jak když ti někdo vrazí dvouhlavňovou brokádu do držky, zatímco ji máš zavřenou:-))
CC
Je to určite slušne odvedená remeselná práca, hudobne a zvukovo je to návrat niekde ku Kill. Chýbajú tomu však hity typu Make them suffer alebo Death walking terror.
Zatial na riť z toho nepadam, snad postupom času :) Inak zvuk je vynikajúci.
Uz jsem to hodil do pitevniho planu.
pod
MoRt8a bych se podepsal. Máš absolutní pravdu:)))
Tak musím říct, že tolik na první poslech chytlavýho a hitovýho materiálu jsem od nich snad neslyšel od Bloodthirst. Na posledních albech jsem měl problém se při prvních posleších něčeho pořádně chytit - tady jsem si notoval hned zkraje. Pecka jako "As Deep As The Knife Will Go" se totiž nepíše každej den. I po sto letech a milionech desek je to víc než rutina a jasnej nadprůměr. Palce hore - klobůky dole.
tak
chlapci na Cannibal Corpse - Torture (2012) odvedli opět dobrou práci. Umí se k tomu i po těch letech postavit pořádně.
Áno, spoľahlivosť je to správne slovo na vystihnutie tejto skupiny. Teším sa o rok na recenziu :))
Na CC je poměrně spoleh. Jasně, je to 20 let to samý, ale oni jedni z mála, u nichž je to výhoda...
Nadupaná vec (ako vždy)
tedy
poslouchám od včesa spolu s novým songem od Master a baví. Klasika. Těším se na nové desky.
new 2012
New song "Demented Aggression"
http://www.mediafire.com/?aukjhrmm2yzak79
Nepřekvapí a ani neurazí ...CC klasika :-)
Zdar se hoši. Tak mě napadlo, že bych si ukrátil tu vopici, co mi sedí za krkem, tím novým DVD vod Kanybalů. Viděl to někdo? Má to cenu krást? Je to koncert nebo žvásty? Dík se vole...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek