Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
pro mě nejlepší massive attack
fejspalm jak hovado:D
Nahodou, novinka Gorillaz je perfektni :) Skoro bych rekl, ze se Albarnovi pri hostovani u MA jejich hudebni postupy zalibily.
Nový Gorillaz je imho oveľa väčšia nuda ako Heligoland :/
Heligoland si u mňa miesto našiel, aj keď oveľa radšej siahnem po Thornom vymenovaných albumoch.
jj suhlas s klypsom, mal som celkom problem to vobec raz dopocuvat, ako ma to nebavilo, skoda :/
vike> a ake to je? som este nemal cest vobec nieco z toho pocut.
subeer: s druhym odstavcom sa stotoznujem :) akurat to u mna tou stvrtou sancou aj skoncilo... vsetka cest zato, ze skusaju hrat trochu inak, ale mna to proste nebavi
Damon Albarn je fajn... a kdyz uz je o nom rec, Gorillaz maji 3 tydny venku novou placku...
Massive Attack mam docela rad...Ale...patri to sem?
Ehm, dost dobre napsane. Ja se na ne dost tesil, protoze to jsou vlastne jedini, kteri me svym trip-hopem a elektronikou opravdu presvedcili. Nic jineho z tohoto ranku proste poslouchat nevydrzim.
100th Window je dle me vynikajici zalezitost a sveho casu jsem na ni nesktukecne ujizdel. Novinka je vskutku dost netypicka a kdyby to nebylo pod hlavickou MASSIVE ATTACK tak bych tomu ani druhe-treti-ctvrte-sance nedaval. Takto to mam zatim nalozeny.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek