OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
po poslechu nového singlu (asi 40tinásobném) jsem si konečně našel cestu i k starším albům... Pokud má někdo pocit, že muzika je pořád stejná a naposlouchává moře náhodných věcí v zoufalé touze něco objevit, Alcest je ta nejlepší příležitost se konečně zastavit.
Ba, pro mě osobně překvapení a objev roku. Krásná věc.
recenzia na tohtoročný Les discrets nebude? myslím si že Septembre... je ešte lepší počin než Éscailles...
Alcest
Skvelý článok k šialene dobrému projektu. Veľmi ma potešila citácia kde sám autor tvorby pripomína aj čiastočnú negáciu "smútku" . Mnohí ktorí sa stretávajú s takouto hudbou hneď označujú : depresia, smútok ...absolútne nie som smútiaci typ práve naopak. Som rád, že sám autor zabil klinček po hlavičke.
10 / 10
Hlavně každý album je trochu někde jinde. Ale taky se mi líbí Écailles víc.
Je to krásne, najprv si hovorím, toto na Souvenirs nemá, ale ono sa to otočilo, súhlas s deadmanom.
Gay gayovi rozumie.
xD xD
Gay gayovi rozumie.
ani nevíš jak ti rozumím:D
Neguru som planoval pisat, ale po vypocuti som si to rozmyslel :) radsej pockam na Dordeduh
tak já nevím, ale mě to baví i bez gay nálady... kdybych měl čekat na melancholickou náladu, mohl bych se k tomu dostat taky až v roce 2020, takže jsem rád, že mě to baví i normálně:) btw. jsem zvědavý, jestli bude recka na novou Neguru... to se budou hodně lámat ledy! Zrovna naposlouchávám...
mordurek > čas ani nie , skôr treba mať tú správnu melancholickú náladu , a parádne sa to počúva večer :-)
no zatím jsem to slyšel jen 2x, příjemné, ale fakt to chce čas
ja mam lahvinku 5putnoveho tokaje v analku a taky je to dost dobry... ozvi se po velikonocich nebo se zastav na svatem kopecku, od ctvrtka do pindeli budem denne od usvitu do soumraku ukrizovavat nabozenske fanatiky :-)
vike ty na to pivko kdy pujdes ty homokládo. Zrovna mam cecky pomazane deodorantem a je to skvelej pocit
nejhezcejsi brnkacky jsou bathoři
příjemné, ale chce to čas.. hlavně brnkačky jsou opravdu hezké, nejde o takové to klasické tuctové tydlikání..ale už mě to chytlo, tak jsem zvědavej, co z toho nakonec vyleze.. ale nedělám si iluze, do velké míry to bude mou nepoznamenaností žánrem
rozkošne odľahčené, myšlienkovité, melancholické, vyvážené, pekné... 9/10
Marigold naprosto vystihl v několika větách. Dobře ty:))
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek