OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spis je to o tom, ze posloucham +/- porad stejne, jen o tom mene pisu. No btw s tou novou deskou Ignivomous docela dobra trefa - je to totiz recka, kterou ted zrovna dokoncuju. V posledni dobe si rad poslechnu australskou produkci typu Grave Upheaval, Eskhaton, Impetuous Ritual, Cemetery Urn... atp atp... Conragenesis je vyborna deska, hlavne posledni skladba The final cadence to bloodshed je nadherna .)
No tak to som ozaj rád, potešil si ma. A ja som si už začínal myslieť, že si už na staré dobré Švédsko rezignoval... Netvrdím, že ma nebavia tvoje recenzie na techno-death, či BDM, práve naopak, bavia veľmi a náchádzam si tam veľa zaujímavého somedzi tvojích tipov, ale predsa len... nie je nad staré dobré old school chrastenie :-)
inak ak niečo spomedzi DM v štýle Immolation, či Incantation, tak také malé odporúčanie na Austrálanov Ignivomous - "Contragenesis".
Zdravim, Miro. No, mas pravdu, posledni dobou psani recenzi moc casu nevenuji... neda se nic delat, cloveku nemuze byt porad 20, kdy mel spoustu casu & zadne starosti :] Nicmene, do konce roku urcite nejake Svedsko dohromady dam.
Ahoj, Reaper. Neber to v zlom, si pre mňa najlepší recenzent v redakcii MP, ale v poslednom období dosť zanedbávaš SWE death metal, sa mi zdá... Čo tak recka na posledný UNLEASHED? Keď nie, tak aspoň chystáš niečo v podobnom duchu?
No, podľa mňa je to taký štandard. Klasika ako vždy, ničím výnimočná, avšak mne sa to dobre počúva. Naposledy som u UNLEASHED nejakú pridanú hodnotu počul snáď na "Midvinterblot".".
Tak co Odalheim, je tam tentokrát ta přidaná hodnota?:)
Taková možná kravina. Poslouchám třetí fošnu Unleashed Across The Open Sea a najednou v tracku Forever Goodbye slyším rootovskou Cestu zkázy. Obojí sloka, úplně stejná rytmika a frázování vokálu. Že by se Švédi inspirovali? Nebo je to náhoda? Ale je to fakt stejný, je to sranda. Jinak miluju tenhle unleasheďáckej sound s kytarama zvuku traktoru, v dobrým myšleno. Až bych slzu uloudil...
Tak je, predošle dva albumy (a zvlášť "Midvinterblot") boli lepšie, ale ani táto novinka nie je zlá vec. Spočiatku ma až tak nebrala, no s každým posluchom sa jej pozícia u mňa zlepšuje. Ale je pravda, že výrazná hitovica na nej absentuje.
Nominon a ich Monumentomb ma ale zatiaľ celkom bavia.
No predošlé dva kúsky boli citeľne lepšie. Navyše je to bez nejakého výrazného hitu. :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek