OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nj, blastbeating plazmovky se mu nevyplatil... :-)
Hmm, démon alkohol:-(
Aha, tak takhle to bylo... z toho nemám radost :-(
Mauro, to se ti povedlo...
Tak odpověď mi jinde poslal DW, za což mu díky: http://www.xtreemmusic.com/forum/viewtopic.php?p=192681&sid=25c784862539c088fe15cff8f8e7e7f3
http://blogs.myspace.com/index.cfm?fuseaction=blog.view&friendId=201466586&blogId=534204663
Odchod bubeníka a vokálisty...?
Ví někdo co se stalo při Španělské zastávce z turné? Já si všiml na FB až nyní a odkaz na blog na myspace nefunguje a na myspace nějaká novinka chybí. Vyrozuměl jsem, že to vedlo k odchodu bubeníka Maura Mercuria i vokalisty Francesca Paoliho... :-O
Co se týče hudební náplně jako takové, tak to reprezentuje to, co já můžu. Připosraný z toho zatím určitě nejsem, ale tohle je forma deathu mně blízká.
Reaper ::: Nevím, jakoby tam něco bylo trochu přebujelého. V některých pasážích se to trochu slévá. Kytary trpí tím (bohužel poměrně častým) huhlačkovým syndromem. Když porovnám nazvučení Hour a Fleshgod, tak to je, dle mého, rozdíl jak sviň. Ale samozřejmě nemalou roli hraje individuální vkus posluchače, to je jasné. Z mého pohledu jsou nejlépe ošetřené deathové desky poslední doby aktuální Lost Soul a Fleshgod Apocalypse.
Má to vytetované v mozku
Mort: copak? Zvuk je dle me uplne v poradku...
Petrucci: jj, přesně tak :ú)
....
Podle mě vynikající album, po delší době něco, co mě z tohohle ranku opravdu zaujalo. Ten zvuk je fantastický.
A vsadím, že Reaper má tohle vytetované někde na těle:o):
Death metal is not a trend, a fashion parade or a means to an end. It is much more than that. It is a way of life. A life in death.
tak to je docela odvážný tvrzení, ale je fakt, že pár bomb nás ještě čeká.
a ja si dovolím tvrdiť, že je to priemerná, ničím výnimočná doska, ktorá medzi to najlepšie tento rok určite patriť nebude...
...
Aky štartér :D Niekde v Praze v ten večer sedeli v hospode a po 10tom Gambáči nejak napisali mail:D
Zatím 3 poslechy, ale nejsem si teda vůbec jistej zvukem. Něco tam dle mýho tak úplně neštymuje...
tak prý rozbitý startér... nj
jinak koncík byl fine
Môžete pánom povedať, že bude fakt dobre, ak si nabudúce požičajú auto niekde inde, nie u Fantozziho či od koho to brali teraz.
takze, Kosice boli sice zrusene, ale vyzera to tak, ze koncert v Prahe pravdepodobne bude... tak si to uzite, ak sa tam chystate
:)) nj, to už je mnohem horší, tam je třeba zapracovat
jj. Lidi na deathových koncertech budiž důkazem:-)
*jedině
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek