Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novy song od Rotting christ - the call, je teda riadna vykradacka Behemoth - blow your trumpets gabriel
nový album mě teda vůůbec nebaví.. ani aranže, ani hosté, ani struktura skladeb (všude skoro stejná), často jen mydlení jednoho riffu, kterej skoro ve všech skladbách stejnej... už minulé album bylo u mě propadový
RCH je naozaj skvela vec. Tip od Pekarka ma tiez bavi. Nejaka podobna atmo hudba by sa este nenasla? Asi najlepsie vedia podobne zalezitosti robit Greci mam pocit.
Tu vyhravku z P'unchaw Kachun-Tuta Kachun nie a nie dostat z hlavy:) Fini maju svoju melancholicku melodiku, Greci svoju melodicku temnotu. Taky hudbony genius loci, ci jaky genius.
Což dokazují i noví Varathron...:)
Rozhodne je to dobrý album, asi žiadny od hniliaka som toľko nepočúval. A je fakt, že grécke temnoty majú takú nejakú všeobecne typickú atmosféru, ale zároveň ju každá vie podať osobito.
Skoda, ze Kata Ton Daimona Eaytoy tu zostal odignorovany, pocuvam prave, je to palba napadov.
Nema to cenu riesit, viem, tak aspon pre potesenie ucha:
http://rottingchrist.bandcamp.com/album/kata-ton-daimona-eaytoy
No novinka (aspoň čo som mal možnosť počuť nejaké ukážky) znie veľmi zaujímavo. Konečne niečo špecifické a originálne a možno aj niečo "nové". Títo borci fakt nevedia sklamať. V tejdo dobe stagnujúca a (pre mňa) ničím zaujímavá blacková muzika potrebuje Rotting Christ ako soľ!
Ano určitě to chce více poslechů, budu se snažit sám sebe napravit, zatím se mi líbí novinka tak napůl ale věřím že se to bude lepšit - je to asi zatím největší úlet R-CH, mnoho nových struktur, postupů, odlišný zvuk a celkové pojetí jaké tu ještě nebylo. Hold kapela která umí překvapit. Rozšíření hudebních možností a svého stylu je třeba jen kvitovat:)
Kata Ton-new album
Kata Ton je teda síla jako prase,můžu potvrdit.Je to rozhodně na víc poslechů napoprvé mě to tak nedostalo ale teď po pátém poslechu je to jiná.Zatim mi přijde jako průsečík mezi nářezovou Theogonia a atmosfericými Khronos nebo Genesis.Zatím po pár posleších 9.5 a hned za moje nejoblíbenější Aealo.Ale věřim a skoro to i vim že po delším čase půjde na nr1.
Kata..
Tak po pár posleších si troufnu tvrdit, že se jedná o adepta na album roku. Uvidím s čím se vytasí Behemoth. Ale rotting fakt bomba
Jedno z nejbarevnějších a nejlepších alb co jsem v blacku slyšel..nápady se tady doslova sypou z rukávu a přitom to není přeplácané..9,5/10
no po prvních dvou posleších mě to teda moc nechytlo...určitě tomu dám ještě šanci, ale zatím to za nic světobornýho nepokládám.
Som strašne zvedavý, jedna z mojich srdcoviek . Neprekonateľný A Dead Poem ostane pre mňa aj tak neprekonaný ( aj keď to je muzika z celkom odlišného súdka - ich veľmi podarený "prešľap" ) .
Môj prvý kontakt. Vynikajúce!
Ale na tu osmu to tak nějak je.. 7-8 no ale spíš nahoru.
Osobne jsem dost prekvapen, jak je tohle album dobre prijato. RC mam taky dost rad, ale Aealo zatim nepusobi tak jako jakykoliv jeho predchudce. Jiste najde se zde nekolik hodne dobrych songu (napr. Dub-Saĝ-Ta-Ke), ale jinak me to pripada dost a dost okate vyvareny (napr.Demonon Vrosis, ... Pir Threontai
) a ani tu vzpominanou hrdou atmosferu to ku me nehazi - korunu to vsemu nasazuje posledni pisen.
Asi holt jeste nejsem hoden sestry.
ps. a to nechci by konfliktni typ
vynikajuca zalezitost, imho najvacsia sleha je santa muerte s pekne nasranym vokalom.
Není to špatné, ale jsem zvědavý čím vrátí úder Septic Flesh.
Xena
Taky si dycky při poslechu tohohle alba zpomenete na Xenu?:o)))
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Vložit diskusní příspěvek