NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No ja som začal poslednou a spravil som asi chybu, začiatok sa mi páči trošku viac :)
*dreckus, promiň za zkomolení
dreskus> viz gorth, tak nějak jsem to myslela... i když - přijde mi, že by se tam ta "nadřazená pozice" dala slyšet... však jak jsem psala a la Dorian Gray...
1) deska roku
dále:
tak s tím, že by poslední nad ostatní nějak extra vynikala, nesouhlasím, nicméně asi je nejlepší...
The Corpse of Rebirth bylo o kousek lepší - proto, že se nedalo zařadit jako atmosférický black metal:)
"zběsilé bicí" v Sorrow Impetus? ne-e
pohrdání tam také naštěstí neslyším
no, svůj pohled jsem jakž-takž popsal jinde...
dreckus: no, "svrchu" - spíš bych to pochopil tak, že je vidět, že black metal není jejich jedinou inspirací ani vyjádřením
"Snad díky agresivnosti a pohrdání podaném „svrchu“"
co si mam predstavit pod pohrdanim podanem svrchu? mysleno ve smyslu "z nadrazene/nafoukane pozice"?
Martin
Asi si vypocujem iba tu deviatu {symfoniu:}}?
.
temný-atmosferický-psychedelický-porno-black ?? To musím mít
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek