THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podle oficiálních stránek, je na cestě nové album :)
žádná krize post rocku
Hodnotenie albumu: 8
Žasnem, že si na stránkach nazývané Metalopolis niekto všimol niečo takéto.
Ak sa vám páči Yndi Halda, rozhodne vám odporúčam iný tri roky starý počin. Debutové eponymné EP od britských The Pirate Ship Quintet. To je tridsať fenomenálnych minút, ktorým by som dal za desať.
Keď si tu občas čítam recenzie, tak vidím samú skepsu redaktorov, že post rock je v kríze a tak. Lenže ja stále objavujem nové a zaujímavé kapely: The Ascent of Everest, This Is Your Captain Speaking, If These Trees Could Talk In. Dobrý album v tomto roku vydali dánsky Under Byen (staršie sú ešte lepšie), ktorých rovnako ako švédskych Library Tapes pozná málo ľudí, lebo spievajú v domácich jazykoch.
Takže je to kríza, alebo iba majú redaktori malý rozhľad?
Ja momentálne objavujem fenomenálnu japonskú scénu, ktorá ma viacero smerov. Podobný Yndi Halde sú Anoice, či Matryoshka. A úžasný sú Envy a Heaven In Her Arms, ktorý miešajú post rock s hardcoreom. Tých druhých som nenašiel ani na myspace. Bohvie, či sa niekedy dostanem k ich cédečku.
...
Pěkná recenze na fantastickou desku. Mně osobně se líbí víc, než zmínění Mono i Mogwai. Doufám, že vydají i něco dalšího:).
(nejvic si vybavuju uzasne posledni dve minuty posledniho songu, asi si to budu muset zopaknout).
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek