Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nova mekong delta na svete http://www.spv.de/_BRIDGE/products.php?product=266032
jj, teď na to koukam :-) ....škoda no
ved jasne sak to sa nejedna o novu studiovku
Pokud se nepletu, tak skladba "The Cure" byla vydaná už na prvním albu, ne?
dve ukazky z pripravovaneho albumu http://www.metalunderground.com/news/details.cfm?newsid=79491
vyzera to dobre
Majto, suhlas.
Ja netvrdím, že som s týmto albumom nespokojný - ono sa aj dalo čakať, že po ohlásení návratu predošlým albumom, ktorý sa niesol v duchu tradície (aj ten Leškov spev sa mi zdal adekvátny), albumom nasledujúcim ukáže kapela smerovanie, kam by sa chcela pohnúť ďalej, čo nie je chybou... Teraz je len na nás poslucháčoch či a ako to prijmeme... MD zachovali aj tu svoje typické postupy a riffy, len vďaka odlišnému zvuku znejú trochu inak... Nebudeme sa naťahovať, či lepšie alebo horšie - znejú inak... MD mám rád od prvého albumu a nič sa nezmenilo ani s týmto, akurát si budem musieť zvyknúť na odlišný zvuk, bo hudobne je to opäť nadštandardné....
Já bych řek, že Lurking Fear musel být takový, jaký byl (až na Leška, ten teda naopak být nemusel). Protože to bylo comebackové album a bylo třeba fandy ujistit, že všechno je na svym místě.
Ale další takové album by bylo přešlapování na místě. Já jsem s úkrokem stranou spokojenej, nehledě na to, že MD to ve svý komplikovanosti a absurditě jsou furt.
Ja to mám asi naopak, oproti väčšine... Ja si na zvuk tohoto albumu nemôžem zvyknúť - je síce lepší, čistejší ako napr. predošlý Lurking fear, ale nepáchne hneď na prvý pohľad tým, podľa čoho je hneď každému jasné, že toto je Mekong Delta. Spočiatku som s nedôverou a čiastočným sklamaním pristupoval práve k Lurking fear, bo som čakal, že MD prídu s niečím novým a dostal som od nich ďalší album s ich typickým zvukom a postupmi, ale čím viac som počúval, tým viac som si uvedomoval, že práve toto je to, čo chcem od nich počuť.... A práve to mi chýba na najnovšom albume...
(Gumáky jsou vobčas dobrý. Právě jsem sekal trávu. Motorová sekačka mi vodešla, ani neškytne. A u elektrický jsem přesek kabel. Nebejt gumáků, možná bych byl usmaženej a nebo by se taky nestalo nic.)
To máš stejný jako u všech comebacků. Ono to nevstoupí do stejný vody nikdy, doba se změnila a ti lidé zestárli. Takže ty starý věci se nemohly zopakovat. Ale s přihlédnutím k okolnostem album dopadlo velice dobře zase.
Já jsem jako první slyšel Dances Of Death, takže u mě je to jasné:). Mám však dost rád všechny jejich alba.
s těma POS je to totálně vedle :) (ale už se v tom nevrtejte) ale MD si teda zkusím sehnat..., však ty gumáky můžu mít na nohách i tak
Pekárek: to je pravda, tohle určitě jede jako celek. Jinak jsou prostě kapely, který někomu sedí a jinýmu ne, tohle je jeden z těch případů.
Jinak já mam nejraději asi Kaleidoscope. Je to mainstreamověji (relativně) postavená deska, je dotažená zvukově (pro kapelu nezvyklé), vypilovaná a hudebně nesmírně dospělá. Moc se mi to líbí. Pokud bych ale měl přitlačit na živočišnost, tak bych asi řekl The Principle Of Doubt, to je obrovský maso.
POS, sorry.
Stray: S těma POF to je dobrý postřeh.
Stray: Já vím, jak si to myslel:), navíc fakt dokážu pochopit, když se MD někomu nelíbí. Mně se řada (zajímavé) muziky prostě také nelíbí.
Hooya: Určitě si to někde poslechni. Minimálně některé momenty prostě ocenít musíš:) Ta klipovka navíc mate (je zavádějící)- jakože odhaluje "přístupnou" tvář novinky, která ovšem"funguje" jen jako celek.
Můj vztah k Mekong Delta je hodně hodně okrajový - slyšel jsem prvních 5 alb (87-92) kdysi dávno (bez touhy opakovat to a prodírat se tím) a pak až novinku.
Hm. a tomu zase rozumim. Když mě něco vysloveně nezajímá, taky nemam potřebu do toho nějak echt vrtat - takže možná je to moudré hodit spíš poznámku sem. Mi je po tom samozřejmě prd, kam to redaktor napíše, jen tak medituju.
No jasně. Protože v posledních patnácti letech se tam neděje nic. - bohužel takhle to neni pravda, spíš je to zakopávání toho dobrýho ze starejch časů pod hlínu.
To já si třeba nemyslim, že tyhle MD jsou lepší, než třeba Kaleidoscope. Souhlasim, že Lee byl jinde. Ale furt: Lešek byl zase absolutně katastrofální. A celkově je to album, který mi vychází dobře. Myslim, že mohlo být tak o deset minut kratší, v závěru to je mírně cítit nastavováním.
Možná je to co říkám blbost, ale prostě jsem do toho nechtěl zasahovat oficiálním příspěvkem, protože mě tahle hudba fakt moc nezajímá.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Vložit diskusní příspěvek