Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mě
oslovila obě alba, i když Hammer Of The North jsem vstřebával trošku déle. Ale ten zpěv, ten zpěv je prostě parádní od prvního poslechu....krásná barva hlasu
Je mi líto, ale na HAMMER OF THE NORTH nenajdu nic, co by se alespoň trochu přiblížilo podle mě nejlepšímu songu na IRON WILL - Like the Oar Strikes the Water. A stejně jako ve svém předchozím příspěvku musím hodnotit i obal. Obal IRON WILL na mě působí jako autentická ilustrace k nějaké legendě, nijak nepřiklášená, lehce zastřená, ale o to silnější, zatímco na HAMMER OF THE NORTH to trochu sklouzlo k na první pohled daleko líbivější, ale pro mě ne moc povedené, kresbě. Shrnutí, HAMMER OF THE NORTH není žádná tragédie, ale po IRON WILL je to výrazný krok zpět, který u někoho jako je GRAND MAGUS moc a moc zabolí.
Jo.Jo. Iron Will to byla úplně jiná jízda. Tato deska mě moc nebere.
IRON WILL je lepší!!!
Doporučuji předchozí album IRON WILL, zdá se mi daleko lepší než HAMMER OF THE NORTH
jo + ten BATHORY fontík :o)
Paci sa mi ten cover, taky dost originalny :o) In the Magus Eclipse.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek