Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Inac od Benighted ma najviac bavi asi album Icon, ale neni to az tak uplne moja krvna skupina. Aborted mi vyhovuje ovela viac, ti hrali deathgrind tak tri albumy predtym, Global Flatline je proste moderny britalny dethik s trochou dethcorovych vplyvov (tie breaky by som tam fakt necakal, aj ked uz na Strychnine boli naznaky). Inac paradoxne, napriek tomu, ze BTM hraju jedenj z najtechniskejsich stylov moderneho deathu, pocuva sa to velmi jednoducho. Gitary sice hadzu brutalne technicke zalezitosti, ale rytmika je dost jednocuha, v postate iba cisty blastbeat so zopar breakami. Ked som skusal taky Necrophagist alebo Spawn Of Possesion hned som mazal:) BTM je taky prijemny extremny relax aj ked je pravda, ze nejake srdce sa v tom hlada dost tazko.
presne tak, Asylum Cave. No na mna to vsetko posobi tak akurat - vyvazene. Taky fajny - moderny chliev :-) Podobne ako spominany Aborted.
Diky za tip, Immersed nepoznam, vyskusam. Inak ani BTM neni zly, teda novinka, ale na mna to predsa len posobi dost strojovo. Hudobnici vyborni, len ten zazitok, ta dusa mi tam chyba.
Od Benighted myslis Asylum Cave? To tiez neni zla vec, ale trochu vela grindu na moj vkus. Tie brutal deathove casti su huste, ale tie grindoven pasaze moc nemusim. Ked chces typy, v poslednej dobe sa mi do ruk dostala kanadska vec Immersed a ich album In The Ire Of Creation co vysiel na Unique Leader. Dost ma to chytilo, taky brutalny technicky death/core, neni to take hypertechnicke ako BTM, ale je to dobre.
S tym poslednym Aborted mas, Ricardinho pravdu. uz dlho ma nic nedostalo, ako prave posledna vec od nich. Naposledy mozno Benighted. Ale ja sa nepohybujem v tomto druhu hudby dlho, nie som nejaky znalec, tak by si mi mohol hodit zopar tipov, ak chces...
Incongruous
Pre mna tiez po prvom vypocuti sklamanie, prva skladba Symptoms sa mi zdala brutalne prekombinovana, ked niekto vie hrat je to v pohode, ale zalozit na tom album by bol fakt humus:)). Po viacerych vypocutiach som zmenil nazor, skladby dobre odsypaju a niektore pasaze su dokonca az chytlave a na pomery BTM dost jednoduche. Za vsetky skladba Damages
http://www.youtube.com/watch?v=4r3oK3MAv0A
Podobnu hitovku chalani nemali ani na Mechanics Of Disfunction. Velmi prijemne prekvapenie po dost nudnom EP Maree Noire. Podobne ako Global Flatline od Aborted aspirant na album roka 2012.
Incongruous (2012)
Tak poslouchám poprvé novou nahrávku "Incongruous" a jsem zatím trochu zklamán. První song je dost hrůza, takovej rádoby Necrophagist.
dril baby dril v ranku pro mě jsou beneath prostě nejlepší..a baví mě cokoliv od nich neskrytě
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek